Mezi dospívajícími sílí trend sebepoškozování. Zabránit tomu jako rodiče můžete jen někdy

„Sebepoškozování není nemoc, je to symptom, který ukazuje na něco, co se odehrává někde uvnitř toho, kdo si ubližuje,“ říká na úvod Matěj Kučera z Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ). Vedle klinické a lékařské praxe se věnuje také mapování duševního zdraví dětí a dospívajících v ČR a v rámci programu Všech pět pohromadě s kolegy vytváří materiály, které rodičům i pedagogům usnadňují prevenci duševních onemocnění. 

„Sebepoškozování může mít demonstrativní, tzv. wertherovský charakter, kdy bývá navázáno na určitou sociální skupinu. V praxi se dokonce setkáváme s dětmi, které se sdružují ve whatsappových skupinách, sdílejí úvahy o sebepoškozování, metody… Tehdy může jít o tendence spojené s náročným dospíváním, snahou někam zapadnout, získat si pozornost. Nicméně také k sebepoškozování dochází v momentech hluboké vnitřní bolesti, beznaděje, bezmoci,“ popisuje dál Matěj Kučera s tím, že v takovém případě se sebepoškozování může stát nástrojem úlevy od silného vnitřního tlaku. Může být posledním krokem v situacích, kdy dítě v rámci rodiny nebo školy prochází výrazně turbulentním obdobím, v němž se mu věci vymykají  kontrole a ono si přeje držet pevně v ruce  alespoň něco. Tedy ublíží si. Udělá něco, o čem si samo rozhodlo, což pro něj může mít zklidňující efekt. Jakkoliv absurdní.

 Sebepoškozování může být spojené s touhou „aspoň něco cítit“, což se týká děti či dospívajících, kteří jsou tak frustrovaní, vyhořelí a v takové úzkosti, že už necítí jinak vůbec nic. A bolest jim přinese alespoň nějaký vjem – a s tím spojenou úlevu. V takových kontextech může být jistým předstupněm psychického onemocnění. Úzkostných poruch nálad, ADHD. Nicméně také sebevražedných myšlenek. 

Příčiny se skládají jedna k druhé jako puzzle

Že takových dětí přibývá, bohužel potvrzují čísla z průzkumů Světové zdravotnické organizace, z nichž vyplývá, že 40 % dospívajících vykazuje významné symptomy deprese! Potvrzuje to i nedávný průzkum realizovaný u nás v ČR právě týmem kolem Matěje Kučery v NÚDZ , který v rámci tzv. Národního monitoringu duševního zdraví u žáků devátých tříd mapoval, jak jsou na tom v otázkách wellbeingu obecně. Výsledky potvrdily závažnost současné situace v oblasti duševního zdraví dětí, například ukázaly nárůst uvažování typu „bylo by mi lépe, kdybych na světě vůbec nebyl/a“. 

Co se v populaci tak změnilo, že se tohle děje? Děti jsou pod velkým tlakem informací. Mohou být pod tlakem výkonnostním – ze strany rodičů, školy i od sebe samých, když nechtějí nikoho kolem zklamat například špatnými známkami. „Mohou za tím stát samozřejmě problémy v rodinách, ve vztazích s rodiči – protože právě pevné a přijímající rodinné zázemí nastavuje základní hodnoty i odolnost vůči světu jako takovému. Mohli bychom hovořit o jistých úzkostných tendencích ve výchově, protože současní rodiče mají někdy tendenci dítě chránit před možnou frustrací natolik, že si pak s mnoha věcmi neumí poradit. Máme tu enviromentální žal… války… Ale stejně jako v dospělé populaci platí, že s největší pravděpodobností je za tím celé puzzle věcí, faktorů, které nakonec mohou vyústit právě k sebepoškozování,“ popisuje lékař. 

Jizvy na těle, ale i bičování duše

Aby to nebylo málo složité, sebepoškozování má nejen množství potenciálních příčin, ale i projevů. Proto je takřka jisté, že velká část případů takového chování není zachytitelná a děje se bez odhalení. „Když jsem jako čerstvě vystudovaný pedagog vstoupila do výcviku krizové intervence, také jsem si mylně myslela, že sebepoškozování je jen o tom nechvalně známém řezání se žiletkami,“ vypráví Veronika Šibůrková, učitelka z Katolického gymnázia v Třebíči, která se hned během prvního roku působení se sebepoškozováním setkala u svých žáků.

„Není. K sebepoškozování vedou cesty i přes zdánlivě obyčejné, nicméně extrémně rozsáhlé nebo nešetrné vymačkávání pupínků. Přes vytrhávání vlasů, obočí, chloupků. Bití se pěstmi přes oblečení tak, že ani modřiny nezůstávají. Bití do předmětů kolem. Nedávno mi jedna maminka popisovala, že její dcera si mačká určitý bod na ruce tak, až tam má mozoly! Nemluvě o tom, že projevem sebepoškozováním může být i to, jak já jako člověk mluvím sama k sobě, jak se hodnotím, jak o sobě uvažuji, jak se o sobě vyjadřuji…,“ vysvětluje pedagožka a Matěj Kučera potvrzuje, že i takové sebepoškozování je stejně zásadní a nebezpečné jako to fyzické. To navíc začíná často velmi nenápadně, zesiluje až časem, takže když už ho vidíme, je za dotyčným/ou dlouhý propad k bezmoci. A chybou by bylo také předpokládat sebepoškozování až v pubertě. Může přijít mnohem, mnohem dříve. 

Ze všech výše uvedených důvodů je dobré vědět, jak náznaky sebepoškozování poznat, jak o tom mluvit a ideálně dovést dítě do bodu, kdy má odvahu se svěřit i nechat si pomoct…

Krabička podpory před sebepoškozením

Veronika Šibůrková z třebíčského katolického gymnázia, která se se sebepoškozováním setkala mezi svými žáky, se pustila do projektu „záchranné krabičky“. Tu si můžete představit jako možnost první pomoci těm, kteří mají nutkání si ublížit. „Když se stalo to, co se stalo, opravdu hodně mě to zasáhlo, a začala jsem hledat možnosti, jak dětem, které to potřebují, ulevit. A na slovenském webu ipcko.sk jsem našla možnost koupit Krabičku bezpečia s úlevovými metodami při nutkání si ubližovat. Byla skvělá – ale také jsem viděla potenciál přidat další metody, zmenšit ji, aby se vešla do batohu, i změnit její přebal, o jehož grafiku se postaral tatér. A vznikl také instagramový profil vzkazy_na_tele, kde metod sdílím ještě mnohem více,“ vysvětluje Veronika Šibůrková, k čemu ji přivedlo sebepoškozování mezi dětmi z její školy.

Co v krabičce najdete? „Základní materiál na ošetření již vzniklých ran, přesné informace, jak takové rány ošetřit, kontakty na krizové linky i záchranku. Ale především jsou tam úlevové metody,“ popisuje pedagožka. Jako první dítě otevírá obálku, ve které má dopis určený pro ně samotné – podporující dopis. A pak už přichází na řadu úlevové postupy. „Je tam Trhací úleva, což jsou náplasti – pro děti, které hledají, jak si způsobit bolest, aniž by narušily integritu kůže. Silně lepící náplasti a jejich strhávání mohou tuto potřebu nahradit. Fungují místo říznutí. Dítě tam najde i malou plechovou krabičku, schovku. Do ní může uložit předmět, jímž si ubližuje. Může tak trénovat odkládání předmětu ze svého dosahu. Je tam Přívěsková úleva, která může dítěti a okolí, které o jeho problému ví, usnadnit komunikaci o tom, co se děje – korálky různé barvy dostávají různé významy a i já jako informovaný pedagog můžu vědět, že pokud je navlečený třeba korálek červené barvy, dítě se cítí ten den velmi ohrožené a potřebuje zbytečně nezatěžovat…“ popisuje dál Veronika Šibůrková. První krabičky rozdala dětem ve svém třebíčském gymnáziu a pro další výrobu využila podporu Nadace ČEZ, která ji zařadila do aplikace Pomáhej pohybem. Ze získaných 60 tisíc stvořila dalších sto krabiček, které byly distribuovány do škol a organizací, a v současné chvíli hledá cesty, jak získat peníze na další – protože krabičky putují k dětem zdarma. A zájem je bohužel velký. Poté, co sdílela svou zkušenost na sociálních sítích, ji s objednávkou oslovili pedagogové ze škol z celé ČR, ale také třebíčský OSPOD. Jejím přáním je, aby byly volně k dispozici na všech školách, třeba někde v blízkosti schránek důvěry. 

„Na jednu stranu mě takový zájem těší, na druhou stranu je to smutný moment. Množství sebepoškozujících se dětí navíc ještě poroste. Učím občanskou výchovu a základy společenských věd, tedy mám možnost s nimi otevírat i závažná témata, a vidím informačně přehlcené a tíhou světa unavené děti… Navíc jsou opravdu nároční sami na sebe, vinou sociálních sítí se neustále hodnotí, a všechno to jim ve výsledku ubližuje tak, že mají potřebu si ublížit i ony samy…“ bilancuje Veronika Šibůrková. Ta na téma svých záchranných krabiček momentálně píše také diplomovou práci na Masarykově univerzitě v Brně a ve spolupráci s odborníky také připravuje další úlevové metody. 

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.