Letní podnikatelský kemp pomáhá náctiletým z dětských domovů a sociálně slabých rodin připravit se na dospělý život

Pod velkým stanem se postupně seběhla šestnáctka účastníků kempu. Na sobě mají žlutá trička podle slova Žluťásci, jak se jim tady na kempu přezdívá. To, co je tady během celého týdne čeká, organizátoři přirovnávají k vývoji motýla. „Dorazí sem jako taková forma vajíčka. Vylíhnou se tím příjezdem a naším úkolem je jako housenky je krmit různými vědomostmi a znalostmi. Po celou dobu všechny nové informace zpracovávají a na konci toho týdne prezentují svůj kariérní plán, otevřou se a je to prostě jako když vyletí z kukly motýl,“ popisuje s úsměvem na rtech týdenní vývoj účastníků, školitel a investor Václav Sušeň. Na kempu připravuje program Metamorfóza, kde se Žluťásci každé dopoledne setkávají a pracují na svých cílech. 

Rozvojové aktivity, diskuze i workshopy

I přesto, že se jedná o letní tábor, tomu klasickému se úplně nepodobá. Účastníci nemají naplánované žádné akční celotáborové hry. Každý den ale procházejí mentoringem, který se nazývá „osobní modely pro start kariéry”. V průběhu týdne vyjíždí taky mimo areál hotelu na exkurze, mají i různorodé praktické workshopy a diskuze s úspěšnými podnikateli z praxe. Zrovna teď nahlédnou pod pokličku cateringové firmy Aramark a vyzkouší si, jak vypadá příprava sendvičů. Celá šestnáctka se rozdělila do čtyřčlenných týmů a k sobě dostali i jednoho dospělého mentora, který na ně dohlíží. Aktivita má zvýšit jejich schopnost spolupracovat.

Na každém ze čtyř stolů leží různé suroviny jako zelenina, máslo, bylinky, sýry a taky uzeniny. Teď z nich stačí jen složit sendviče, které zachutnají porotě. „Já bych asi nechtěl krájet zeleninu, protože to nemám rád, ale zvládnu ji umýt,“ odpovídá mentorce a výkonné ředitelce Svazu měst a obcí Radce Vladykové šestnáctiletý Tomáš na dotaz, kdo přichystá rajčata a ledový salát. Radka Vladyková v ruce drží papír s instrukcemi a se všemi členy týmu se domlouvá na tom, jak se kdo do přípravy sendvičů zapojí. Mají za úkol vytvořit čtyři kusy podle připraveného receptu a další dva pak vymyslí podle vlastní fantazie. 

„Mně třeba nevadí krájet chleba,“ reaguje také šestnáctiletý Vlastimil. Hned bere do ruky bochník, nůž a začíná chystat stejně tlusté plátky. „Super! Ty pak chleby namažeš,“ ukazuje Radka na dalšího chlapce, „a ty to pak celé zkompletuješ. Tak jdeme na to!“ 

U vedlejšího stolu mají obložené chleby už skoro hotové. Role si tam rozdělili malinko jinak. Tým vede přímo jedna z jeho členek. „Čtyři až pět koleček papriky a šest až osm plátků okurky,“ předčítá z papíru s receptem, „to tam musíme teď dát,“ říká důrazně drobná tmavovláska s brýlemi. Z celého týmu je nejmenší, ale všechny ostatní, i o dvě hlavy vyšší kluky, zvládla zorganizovat. „Já nejsem moc dobrá na vaření,“ zdůvodňuje účastnice Lili, proč si vybrala tuto roli, a pak se hned obrací k pracovnímu stolu, aby své kolegy zkontrolovala. „Ten vnitřek papriky musíš vykrojit!“ radí kamarádovi Honzovi. 

Právě vzájemná spolupráce, kterou si Žluťásci při této aktivitě prohlubují, vychází z Baťových myšlenek a principů. Na těch organizátoři Letního podnikatelského kempu celý program aktivit staví, a to především v dopoledním programu Metamorfóza. Jednotlivé bloky propojují Baťovy ideje s novými přístupy k podnikání a celkově k tomu, jak se dostat ke svému profesnímu snu. 

„Mapujeme tady tu jejich přípravu a cestu. Musí mít jednak nějaké vzdělání, ale pak si analyzují i sami sebe. Jací jsou, jaké musí mít znalosti a dovednosti, jaký bude jejich zákazník. Je to pro ně takový začátek strategického plánu,“ přibližuje smysl dopolední části programu Václav Sušeň. Žluťásci trénují i projev a sebeprezentaci. Učí se taky, jak vyjednávat, jak zvládat stres a další podobné dovednosti. „Je vždycky skvělé sledovat, jak se s každým dnem víc a víc projevují a jsou si jistí v tom, co chtějí,“ dodává Václav.

Pomocná ruka pro ty, kteří to v životě neměli snadné 

Tento letní kemp organizuje Nadace ZET už poosmé. Mladým lidem z dětských a azylových domovů nebo ze sociálně slabých rodin se rozhodla spoluzakladatelka kempu Olga Girstlová pomáhat právě proto, aby jim usnadnila vstup do dospělého života. Potkají se tu přímo s úspěšnými podnikateli a investory, kteří jim sdílením svých zkušeností z praxe ukazují, jak se k vysněnému povolání dostat. Už jen kvůli zažitým stereotypům ohledně jejich původu to pro ně bývá často složité, jak vysvětluje trenér podnikatelství Václav Sušeň: „Děti, které sem jezdí, si obvykle přijdou o dost slabší než ostatní, kteří pochází z běžných rodin. Mívají nízkou míru sebedůvěry a vnímají se jako ti špatní, protože jsou z dětského domova a často ani nechápou, proč tam skončily. A našim úkolem tady je to jejich přemýšlení o sobě změnit.“ 

Že byla účast na kempu zlomová, přiznává i sedmnáctiletá Kamila, která sedí u stolu naproti Václava. Loni ji odborná porota za její podnikatelský nápad ocenila. Do Nemojan se letos v létě vrátila. Pomáhá tu novým Žluťáskům a předává jim zkušenosti z minulého ročníku. Tehdy se rozhodla, že by chtěla mít nakladatelství pro nevidomé. „Vždycky jsem chtěla jít studovat práva a dělat soudkyni na okresním soudu v Ostravě. A až díky kempu mě napadlo, že bych se mohla věnovat právě tady tomu,“ vzpomíná dívka. Na myšlenku ji přivedla osobní zkušenost. „Moje maminka se léčila s rakovinou a přišla o zrak. Strašně moc jí chybělo čtení a to, že může knížku držet v ruce, otáčet stránky. Buď jsem jí předčítala já nebo poslouchala audioknihy,“ vypráví Kamila. 

Knih psaných Braillovým písmem je podle ní v Česku málo a jsou drahé. Proto by chtěla podnikat právě v této oblasti. I když původně netušila, kde začít, díky kempu si vytvořila plán. „Celé to pak začalo dávat smysl. Zároveň mě tu všichni podporovali, že je to dobrý projekt a taky, že to všechno dokážu, když si budu věřit.“ Na otázku, co ji čeká, odpovídá jistě, i přesto že ví, že ji čeká spousta práce. „Priorita je pro mě studium. Po maturitě chci jít na univerzitu ve švédské Uppsale a studovat tam světovou literaturu, abych znala to, co jednou budu prodávat. A poté samozřejmě musím získat nějakou praxi s prací s nevidomými, naučit se víc Braillovo písmo a po malých krůčcích začít budovat svou firmu.“

Zkušenosti z kempu pomáhají i v osobním životě 

I když je v názvu kempu slovo podnikatelský, není to jen o tom, že by účastníci museli rozjíždět vlastní byznys. Často sem přichází s cílem se někde nechat zaměstnat, jen neví, jak se na danou profesi připravit a co všechno kromě vzdělání budou při práci potřebovat. Třeba patnáctiletý Lukáš, který žije v dětském domově v Mikulově, si až tady začal uvědomovat, kam ho to vlastně táhne. „Přijel jsem sem s tím, že nevím, co chci dělat a co je můj sen. Několikrát jsem to změnil. Vymyslel jsem si třeba, že bych chtěl závodit na motorce.“ Pak ho ovlivnil workshop focení a natáčení videí, a pro tuto činnost se nadchnul. „Bavil jsem se o tom víc s Martinem, který na kempu fotí, a nakonec jsme si plácli, že by mě třeba k sobě vzal,“ říká Lukáš s nadšením. Dokonce i v době tříhodinové pauzy, kterou mají děti vždy mezi dopoledním a odpoledním programem, společně plánovali, jak by taková práce fotografa a kameramana mohla v praxi vypadat. 

Poslední den kempu pak všechny účastníky čeká závěrečná prezentace svého karierního plánu, který představují odborné porotě. Ta pak ocení ty nejpovedenější, stejně jako loni Kamilu. Každý účastník k sobě dostane mentora, s nímž svůj osobní strategický plán den před prezentováním připravují. To, co se na kempu naučí, se jim pak může hodit v jakékoliv životní situaci, nejen při hledání práce nebo v začátcích podnikání. „Tyhle mladé lidi čeká v budoucnu tolik stresu. Budou se muset osamostatnit, odejít z dětských domovů a začít se starat sami o sebe. A tahle zkušenost z kempu se jim bude hodit právě i při tomto velkém kroku do dospělosti,“ dodává Václav Sušeň. 

Nadace ZET pořádá kromě letních kempů i takzvané regionální kempy. Ty vždy běží v půlročních cyklech. Konaly se už třeba v Ostravě, ve Zlíně a v Brně a od září bude pokračovat v Pardubicích. Přihlásit se do nich můžou zájemci z dětských domovů přes webové stránky kempu. Často jim účast může doporučit třeba i vedení domova. Podobně se to stalo i Lukášovi. „Říkali mi, že můžu jet na regionální kemp, a já jsem nechtěl, protože jsem vůbec nevěděl, o co jde. Ale nakonec jsem jel a vlastně jsem se tady dozvěděl, že nemusím žít od výplaty k výplatě. A našel jsem si tu i spoustu kamarádů,“ dodává rozesmátý patnáctiletý chlapec. 

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.