Na čem jedou čeští teenageři? Žvýkací novinky překvapují rodiče i učitele

„Všimli jsme si toho už před nějakým časem. Kluci v zadních lavicích neustále požvykovali, mlaskali, když mluvili, nebylo jim rozumět,“ říká učitelka Zdeňka, která učí matematiku na jedné střední odborné škole a učilišti v severních Čechách. „Mezi žvýkáním pak průběžně plivali do plechovky, kterou měli v lavici. O přestávce ji vylili a v hodině pokračovali dál. Ptali jsme se, co to má znamenat, a zjistili jsme, že jde o žvýkací tabák.“

Podobné zkušenosti mají i jinde. Například v jedné základní škole na Plzeňsku začali loni po návratu druhostupňových dětí z distanční výuky nacházet různě po třídách a v odpadkových koších malé pytlíčky. Chvíli se obávali, zda se mezi žáky neobjevily nějaké nelegální drogy. „Pak jsme zjistili, že se jedná o nikotinové sáčky, které se dají běžně koupit v trafice a obsahují čistý nikotin s příchutí,“ říká učitelka Kateřina. „Pozorujeme zájem dětí a mladistvých o tyto tabákové novinky, které jim současný trh servíruje na stříbrném podnose. Protože si všechno tohle velmi jednoduše koupí a doma si toho často nikdo nevšimne, zkoušejí to ve velké míře. Mluvíme o tom nejen s nimi, ale i s jejich učiteli, kteří nárůst pozorují a vnímají to jako problém,“ říká Tereza Müllerová z neziskové organizace SEMIRAMIS, která se věnuje primární prevenci na středočeských školách.

Doping koupíte v trafice

Zatímco kouření cigaret se před bdělým zrakem a čichem učitelů těžce skrývá, žvýkací tabák a sáčky se dají konzumovat poměrně nenápadně. Obojí se vkládá pod horní ret; tabák se občas přežvykuje, nikotinový sáček se jen nechá působit. Během půlhodiny se člověku vstřebá do těla podobné množství nikotinu, kolik obsahují zhruba tři cigarety. Zabrat dostává srdce, cévy a také mozek, který nikotin rychle zabuduje do svého fungování, a když ho nemá, protestuje a vyžaduje další. Tak vzniká závislost. „Rozhodně jsou to všechno látky, které v důsledku dříve nebo později škodí zdraví. Hrozí psychické obtíže, nevolnost, bolesti hlavy nebo bušení srdce. Ale protože se jedná o novinky, nedokážeme s jistotou říct, co svým uživatelům způsobí po delší době užívání,“ dodává Tereza Müllerová ze Semiramis.

„Samozřejmě jsme se dětí ptali, co z toho mají. Tvrdí, že jsou nabuzení. Líp se jim soustředí na učení i třeba na sport,“ vysvětluje učitelka Kateřina z Plzeňska. V její škole je sportovců hodně, a jakkoliv to zní nepravděpodobně, náhražky cigaret právě mezi sportovci „frčí“, protože působí trochu jako doping. To samé slyší matikářka Zdeňka od svých učňů, kteří navíc žvýkací tabák zapíjejí těmi nejlevnějšími energetickými nápoji, které se cestou do školy dají pořídit: „Říkají mi, že často hrají skoro do rána hry na počítačích. Potom ale samozřejmě přes den usínají, takže se potřebují něčím nadopovat a nabudit a tyto věci se snadno kdekoliv seženou.“

Stejně tak mezi dětmi odedávna funguje i faktor zakázaného ovoce, které nejlépe chutná. „Samozřejmě se nám tu vytvářejí hrozně drsné partičky, které se věnují experimentům se vším, co je zrovna cool. Ostatní je pak leckdy následují už jen z pocitu, že jinak je nikdo nebude brát vážně,“ dodává učitelka Kateřina. To, že jde mezi dětmi o módu, potvrzuje i učitelka Veronika z jižních Čech. „Chtějí se prostě odlišovat. Před rokem či dvěma jim v tom měly pomáhat energetické drinky, potom nastoupila vlna žvýkacího tabáku a nikotinových pytlíčků,“ vysvětluje. „Nejvíc mi ale vadí, že s něčím začnou osmáci a pak se ten zlozvyk lavinovitě šíří do nižších ročníků. Někteří podnikavci si na rozprodávání pytlíčků z balení založili byznys.“

Rodiče neví, o čem je řeč. Školy vsázejí na prevenci a školní řád

K problému přispívá i to, že rodiče jsou také zvyklí u dětí sledovat spíš zápach cigaret nebo alkoholu, a o existenci podobných lákadel nemají ani ponětí. „Rodiče rizika těchto výrobků vůbec neznají a mnohdy vůbec netuší, co jejich potomek zkouší. Doplácíme i na to, že žvýkací tabák a nikotinové sáčky běžně koupíte v trafice. Pořád je tady mýtus, že co je legální, nemůže přece tolik škodit, jinak by se to neprodávalo. U nikotinových sáčků navíc výrobce vyloženě cílí na mladší zákazníky. Puky se sáčky vypadají jako balení žvýkaček. Rodiče si ani nemusí všimnout, že jde o něco jiného, a i když to u dítěte najdou, přejdou to bez povšimnutí,“ říká Tereza Müllerová. Učitelka Veronika z jižních Čech souhlasí: „Ve třídách, kde jsme zachytili problém, jsme uspořádali speciální třídní schůzky. Rodiče se tvářili překvapeně, ale to není nic zvláštního, stejně překvapení byli, když jsme jim sdělovali, že jejich děti popíjejí energetické drinky místo vody. Někdy mám pocit, že rodiče vůbec netuší, co jejich děti dělají.“

Co se s náhražkami tabáku ve školách dá dělat? Jako obvykle se nedá spolehnout na žádné jednoduché řešení. „Dá se s dětmi o tomto tématu mluvit například v rámci preventivních programů nebo třeba ve výchově ke zdraví. Je třeba s dětmi hovořit o rizicích, účincích a možných důsledcích. Vysvětlovat jim to. Bavit se s nimi hodně o motivaci k vyzkoušení. Odpovídat, podporovat zdravé sebepojetí dětí, projevovat zájem, doptávat se,“ zdůrazňuje Tereza Müllerová, která v neziskové organizaci Semiramis vede preventivní programy. „Nemůžeme dětem prohledávat tašky, pokud někomu nevypadne pytlíček z kapsy ve třídě, nepřijdeme na to, že s sebou něco má. Musíme se prostě spolehnout na to, že se nám podaří je přesvědčit po dobrém. Dali jsme do toho všechny síly a neustále vysvětlujeme a přesvědčujeme,“ říká učitelka Kateřina. Žáci druhého stupně absolvovali preventivní program s policií ČR a tématu se věnovalo i několik hodin ve výchově k občanství a ke zdraví. Momentálně se zdá, že se situace ve škole buď uklidnila, nebo si děti dávají větší pozor.

„My jsme zakomponovali do školního řádu bod, kterým se užívání a distribuce nikotinových produktů zakazuje. Co se energetických nápojů týče, od nich odrazujeme žáky průběžně, se střídavými úspěchy,“ dodává Veronika z jižních Čech. Právě školní řád je dokument, který může situaci vylepšit, protože platí pro všechny a stanovuje sankce za porušení: „Momentálně se zdá, že jsme situaci podchytili relativně včas. Možná někdo v tichosti pytlíčky dál konzumuje, dává si ale nejspíš větší pozor a tento zlozvyk se nám mezi mladší děti teď už nešíří. Na druhou stranu ale víme, že to je klid před bouří. Naše zkušenost říká, že když jedna vlna opadne, brzy přijde jiná.“

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.