Nadané prvňáčky pomohou odhalit hladoví dinosauři

Stojíte u brány do dinoparku. Velkého parku se spoustou dinosaurů, který však potřebuje pomocníky, aby mohl zdárně fungovat. A těmi jste vy, respektive váš prvňáček. Bude pomáhat Borisovi krmit nenasytné fiktivní dinosaury, stejně jako přenášet vajíčka v líhních. A někdy se u toho i pořádně zapotí. Boris totiž nestíhá a často si neví s něčím rady. Například když zvířatům dává ananasy z pěti pytlů. V každém pytli jsou tři ananasy. Z pěti pytlů už mu zbývají jen tři, ale on si není jistý, kolik ananasů v nich vlastně ještě je. 

„Cílem této hry je najít už v prvních třídách děti, které jsou v matematice akcelerované,“ říká hlavní řešitelka projektu a psycholožka Šárka Portešová. Tyto nadané děti by totiž měly mít stejnou míru podpory jako žáci se specifickými vzdělávacími potřebami. Problém však v českých školách je tyto děti poznat. „Do škol přichází stovky nadaných prvňáčků, školy ale nevědí, jak s nimi pracovat a nemají k tomu ucelený soubor materiálů. Tím se děti, které se do školy těší, začnou nudit a postupně některé na vzdělávání rezignují,“ říká psycholožka.

Projekt vznikl na Masarykově univerzitě v Brně, ve spolupráci čtyř univerzitních pracovišť. Lidé z katedry matematiky a z katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně vytvářeli videa a pracovní listy, pracovníci katedry psychologie zase tvořili screeningový test. Zapojeni jsou do něj i odborníci z Ústavu výpočetní techniky, kteří pomáhají se zabezpečováním rozsáhlých dat.

Dinosauří test má za úkol akcelerované prvňáčky odhalit, animovaná videa a pracovní listy zase učitelům pomohou nadané dítě vyučovat tak, aby se jeho talent rozvíjel a ono se při hodinách bavilo. To je totiž druhý kámen úrazu českých škol. I když učitel nadané dítě identifikuje, nemá k dispozici materiály, kterými by mohl dítě rozvíjet. A tak tyto děti často například při hodinách matematiky dostávají více úkolů než ostatní.

Prvňáčci si vyzkouší násobení i zlomky

K testu stačí jen jakýkoliv počítač či tablet. Všechna zadání jsou nadabovaná tak, aby si je mohlo dítě, které ještě neumí číst, pouštět opakovaně. A obtížnost stoupá. Když už nepotřebuje pomoct Boris, potřebuje Andělka spočítat tržby z obchodu s občerstvením nebo spočítat ten správný kód do sejfu. A pak zase Dobromír, který ztratil brýle a nepozná písmenka na psaní cedulí. 

„Je pravda, že učivo, které je v testu obsažené, zdaleka překračuje učivo první třídy. Postupně se tam objevuje i například násobení, nebo dokonce zlomky. Děti ale často dokáží najít způsob řešení, i když neznají matematické postupy. Dojdou si vlastní cestou k výsledku, který nemusí být přesný, ale už jen to, že se blíží tomu správnému, leccos ukazuje,“ popisuje Šárka Portešová. 

Test si už vyzkoušelo na čtrnáct set dětí ve dvanácti školách napříč republikou. V každé třídě učitelky a učitelé vytipovali děti, o kterých si mysleli, že by mohly být v této oblasti nadané, k tomu pak test vyplňovala i takzvaná kontrolní skupina – část ostatních dětí. „Byli jsme mile překvapeni, že učitelé velmi často dokázali určit, které děti jsou v jejich první třídě nadané,“ říká psycholožka. Přitom právě v českých základních školách se nadané děti takzvaně ztrácejí, drtivá většina jich jimi prochází, aniž by si jich někdo všiml a věnoval se jim. I když i během těchto testů našli několik dětí, které dopadly velmi dobře, ale o jejich talentu nikdo netušil. „To jsou často děti s dvojí výjimečností, tedy děti s vysokým nadáním, ale také určitým znevýhodněním, například specifickou poruchou učení, u kterých učitelé velmi často více vnímají ten problém a ne nadání,“ vysvětluje psycholožka. Ze čtrnácti set dětí tak test objevil 42 dětí s nadáním. 

Projekt zatím ještě běží, všechny nástroje a materiály by měly být na světě v prosinci. Protože jeho vznik financovaly evropské fondy, budou jej moci využívat všechny školy zdarma. „Zbývá nám ještě dořešit několik praktických věcí, uvažujeme i o tom, že bychom testy zpřístupnili nějakým způsobem nejen školám, ale i rodičům,“ dodává Šárka Portešová. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.