Angličtina od první třídy? Důležité je slova nepřekládat, aby děti nečekaly na českou verzi, říká učitelka
Děti budou přetížené, školy nejsou připravené a nezajistí kvalitní výuku, dva cizí jazyky povinně už je moc… Nadcházející reforma výuky na základních školách vyvolala z řad odborníků a veřejnosti bouřlivé reakce. Jak ale říká Petra Vallin, která má s výukou prvostupňových dětí bohaté zkušenosti, pokud se se výuka vede správně, tak děti baví a motivuje je, aby se jazykům věnovaly i do budoucna.
V novém Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání je angličtina povinně už od první třídy. Máte z toho radost?
Ano, velkou. Jen mě mrzí, že se objevilo tolik negativních komentářů a debata se točí pouze kolem budoucích jazykových dovedností, přitom benefitů je mnohem víc než jen samotná znalost jazyka.
Například?
Žijeme v prostředí, ve kterém se čím dál víc zvyšuje kulturní rozmanitost. Na cizí jazyky jsou napojené i odlišné kultury a lidé, kteří z nich pocházejí. Děti mají spolužáky, jejichž mateřským jazykem není čeština nebo pocházejí z bilingvních rodin, a můžou jejich situaci lépe porozumět. A pak je tu ještě jeden rozměr, a to příprava na celoživotní učení jazyků. Je to klíčový moment, kdy můžeme děti pro cizí jazyky nadchnout a motivovat je, aby se chtěly v budoucnu učit další.
Jaké argumenty se v diskuzích objevují?
Jedním z nich je, že to nepřinese kýžený výsledek, protože školy na to nejsou připravené, tudíž výuka nebude kvalitní a dovednosti děti se nezlepší.
Jsou školy připravené?
Všechny asi ne. Výuka angličtiny od první třídy je aleuž teď běžnou součástí mnoha českých škol. Doteď záleželo na jednotlivých školách, zda to pro ně byla priorita. Pro ty, které doposud zkušenosti nemají, to může být komplikovanější, nemají materiály a neznají specifické metody výuky pro děti mladšího školního věku. Jde ale o to si je navzájem nasdílet. Spolupráce na školách, uvnitř i mezi nimi navzájem, v Česku vázne. Možná je tohle ale právě jedna z příležitostí, jak začít.
Petra Vallin
Petra Vallin je lektorka a metodička seminářů, školení a workshopů týkajících se výuky a vzdělávání. Soustředí se zejména na bilingvní výuku, integrovanou výuku cizího jazyka (CLIL), čtenářské strategie, využívání herních aktivit ve výuce, práce žáků s odlišným mateřským jazykem a formativní hodnocení. Vyučuje také na Pedagogické fakultě UK.
Jak jsou na tom vlastně s jazyky sami učitelé a studenti učitelství?
Když pracuji se studenty na pedagogické fakultě, vidím, že jejich jazyková vybavenost se v posledních letech hodně zlepšila. Na základní škole, kde učím, byla zavedena metoda CLIL, neboli integrace cizích jazyků do nejazykových předmětů, a tím se významně posílila spolupráce mezi učiteli. Ti, kteří umějí jazyky lépe, pomáhají těm s menšími znalostmi. Na začátku to mohlo být pro někoho náročné, postupně si k tomu ale všichni našli svou cestu. Sami oceňují, že se v angličtině zlepšují. Nacházejí tak i mnoho dalších zdrojů do výuky, například pracovní listy, videa nebo nejrůznější aplikace pro učitele.
Pokud učitelé sami neumějí jazyky opravdu dobře, jak mají děti učit?
Tyto argumenty samozřejmě chápu, je tu riziko. Například že děti budou přejímat nesprávnou výslovnost nebo že učitelé nebudou schopní vést v angličtině celou hodinu. Z největší části se tedy bude mluvit česky a výuka jazyka se smrskne na koukání na videa na YouTube a osvojování si slovní zásoby. Takto samozřejmě hodiny nebudou příliš efektivní. Pokud bude ale výuka vedená hravě, zábavně a aktivizačně, může, jak jsem už zmínila, sloužit alespoň motivačně jako přípravka pro budoucí studium jazyků.
