Páťák své třídě zorganizoval komplet online výuku. Dostal za to ředitelskou pochvalu a čokoládový dort od paní učitelky

Když se děti ze základní školy v Dolních Břežanech, kam Matyáš Trnka chodí do páté třídy, začaly kvůli pandemii vzdělávat doma, škola komunikovala se žáky (a jejich rodiči) pomocí e-mailů. To trvalo asi týden. Pak se ozvala jedna maminka s návrhem na streamování. „Máme v naší třídě docela akční rodiče, a ji napadlo, že by šlo dělat výuku online přes Google Hangouts. Že to má v práci,“ vzpomíná Matyášova maminka. Paní učitelka se nijak nebránila, vyzkoušelo se to, ale zvolený modul měl malou kapacitu, nemohli se tak připojit všichni žáci, a ti, kteří se připojili, zase přesně nevěděli, jak se chovat. Ani druhý pokus nebyl o moc lepší. “Bylo to úplně rozbitý, všichni to hejtili a rozpadlo se to,“ říká Matyáš s odzbrojující upřímností svých jedenácti let. Původně velmi dobrý nápad tak zkrachoval na realizaci a rodiče, kteří za ním stáli, už si nebyli jistí, že se online výuku podaří nastartovat. „Maty z toho byl špatný a chtěl to vzít do ruky sám,“ usmívá se maminka. A šel na to takto.

„Googloval jsem nějaký meeting tool, pak jsem všechny odkazy rozkliknul, podíval se na pricing. Našel jsem, že Webex dávali kvůli koronaviru zdarma až pro sto lidí a mělo to dost funkcí, nebylo to úplně osekaný. Tak jsem si tam založil účet. Pak jsme napsali rodičům, ať to ještě jednou zkusíme.“

„To bylo naposledy, kdy jsem se toho ještě nějak účastnila já, po tomhle e-mailu už si Maty všechno režíroval sám,“ dodává Andrea Trnková.

Naučil se číst sám, díky němu držíme krok s dobou

„Ve čtyřech letech se naučil sám číst, a to kvůli počítači, teď už ho knížky moc nebaví,“ říká maminka. „Četli jsme hodně před spaním, nejvíc pohádky o pejskovi a kočičce. Pořád dokola. Díval se na text se mnou a chtěl, abych mu ukazovala, kde zrovna jsme. A pak jsme jednou seděli v čekárně u doktora a Maty přečetl název oddělení. Ve čtyřech mi už dokázal přečíst článek v novinách.“

První kontakt s chytrými zařízeními měl Matyáš, když mu byly tři. Z portálu televizního pořadu Déčko se daly stáhnout do telefonu hry. Kolem čtvrtého roku už se začal zajímat i o hardware, rozebral počítač na součástky. Rád si taky zkoušel něco psát do wordu a excelu, i když ještě psát neuměl. Zkoumal, co dělá co. „Počítač se naučil ovládat úplně sám. Já jsem ho nenaučila vůbec nic. Něco odpozoroval, něco sám objevil,“ říká Andrea Trnková. V její domácnosti se drží krok s rychlým vývojem technologií právě díky staršímu synovi. „Už mu v tom naprosto důvěřuju, přeinstaluje počítač, mladšímu bráchovi dokáže leccos vysvětlit, hrají spolu Minecraft,“ dodává. “To není jen taková hra, normálně se to někdy učí i na školách,” upřesní vzápětí Maty.

A pak už to šlapalo. V češtině byly i diktáty

Matyáš nenašel jen streamovací platformu. Vytvořil i videonávod pro spolužáky a umístil ho na svém webu, kam už rok dává i pro ostatní úkoly a střípky dne (a pozorně sleduje návštěvnost). Taky sepsal pravidla chování, etiketu během výuky. „První hodina měla ještě své mouchy, ale pak, když jsme zavedli pravidla, už to šlo,“ říká spokojeně.

Třída měla tak na webexu denně hodinu a půl češtiny a ve středu odpoledne vlastivědu. Třídní učitelce Jitce Kyselicové je padesát sedm let a Matymu dala s důvěrou prostor. „Mně technologie moc blízké nejsou a vyhovuje mi, když se od nich mohu držet dál, což v dnešní době tak úplně nejde,“ směje se do telefonu paní učitelka, která už působí na škole dvacet čtyři let, jako družinářka, asistentka pedagoga, suplující učitelka a nakonec třídní.

„V češtině dělali i diktáty, nebo společně vyplňovali pracovní list, reálně se učili,“ říká Matyho maminka. A u zavedeného systému zůstali, i když pak výuku online začala organizovat škola. V matematice a angličtině, které ve třídě vedou jiní učitelé, děti komunikovaly přes Google Meet, v češtině a vlastivědě se streamovalo přes Webex, který vybral Matyáš.

Jak ochotně a rády se děti podřizovaly vedení svého spolužáka? „Myslím, že Matyho berou a uznávají, že je na IT opravdu dobrý,“ říká paní učitelka. Sama jeho snahu ocenila čokoládovým dortem. „Hrozně nás to překvapilo, a samozřejmě potěšilo,“ říká Matyášova maminka. Následovala pochvala ředitelky školy na vysvědčení. Uvádí, že za „obětavou práci“.

Asi nebylo úplně snadné moderovat výuku a k tomu se soustředit na to, co říká paní učitelka, a plnit zadání jako ostatní žáci. „No, jednoduchý to nebylo,“ přisvědčuje Matyáš. Na druhou stranu, i tohle je učení.

Matematika mě strašně nebaví. Online výuku jsem si přál

Nakonec na online výuce zůstala skoro celá třída až do konce školního roku. Dokonce ani vysvědčení se nerozdávala ve škole, ale na náměstí. Maty má samé jedničky kromě dvou dvojek v prvním pololetí – a teď se podržte – z matematiky a přírodovědy. Matematika ho totiž nebaví.

U malého IT mága tohle člověk nečeká. „Hejného matematiku měli do třetí třídy, teď se učí více méně klasicky,“ popisuje maminka styl výuky. "Ta mě asi bavila víc než tohle,“ vyhrkne Maty. „Matika ho nebaví, ale není to tak, že by ji vyloženě neuměl,“ vysvětluje maminka. „Je v ní pomalejší, protože Maty je tak nastavený. Je rychlý tam, kde ho něco zajímá." Dělení dvouciferným a trojciferným číslem jejího syna strašně nebaví, protože ví, že to za něj snadno a rychle vyřeší kalkulačka a že takto “ručně” už se nedělí. "To dělení fakt nesnáším,” přitakává Maty, kterému se letos nečekaně splnilo velké přání. „Online výuku chtěl už od třetí třídy, takže si teď dost liboval,“ směje se maminka.

Další přání mu splnili doma. „Přišel a povídá ´Když jsme zrušili dovolenou v Itálii, nešel by za ty ušetřené peníze koupit výkonný počítač, aby šlo tu online výuku dělat pořádně? Protože já to dělat chci!´."

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.