Řeší brýle, oblečení i sebepoškozování. Poslanci se stále dohadují o budoucnosti sociálních pedagogů
Sociální pedagogy a pedagožky většina veřejnosti nezná. Působí často na školách, kam chodí také sociálně znevýhodněné děti. Pomáhají s učením, zajišťováním školních potřeb, napojují rodiny na sociální služby v okolí, předcházejí neomluveným absencím. Přesto se poslanci stále nemohou dohodnout, zda je zařadí mezi pedagogické pracovníky. I proto bývají placení z různých projektů a dotací a nikdy nemají práci jistou. „Je to nedůstojné,“ říká Michaela Fůsová, sociální pedagožka z Litvínova.
Řekněte mi prosím něco o škole, kde pracujete a kterou jste sama absolvovala. Změnila se od dob vaší docházky hodně?
Změna je obrovská, nestačila jsem se divit, kam se vzdělávání za těch čtrnáct let od mého odchodu posunulo. Když jsem chodila do školy, asistenti pedagoga nebyli, a dnes jich naše škola má přes třicet. Změnila se ale také skladba žactva. Za mých časů sem chodil mix dětí – od nadaných přes průměrné až po ty slabší. Jenže, jak se postupně uzavírají vybydlené bloky na sídlišti Janov, sociálně slabé rodiny se odtamtud stěhují do centra města, což je naše spádová oblast. Současně nadaní žáci odcházejí na víceleté gymnázium. Mnohem častěji se stává, že rodič ze střední vrstvy raději volí soukromou sportovní nebo jinou výběrovou školu v Litvínově. To nás samozřejmě mrzí, i my máme co nabídnout. Máme tu i bystré a šikovné děti, ale není jich tolik jako dřív. Také máme na Litvínov celkem dost dětí s odlišným mateřským jazykem, od začátku války na Ukrajině míváme kolem třiceti Ukrajinců ze šesti set žáků školy. Není úplně snadné s tímto mixem pracovat, ale děláme, co můžeme.
Čemu se věnuje sociální pedagožka?
Jaké problémy jako škola nejvíc řešíte?
Rozhodně největší téma je pro nás skryté záškoláctví. Ono to zní vtipně, když řeknete, že se dětem nechce do školy, ale je to velký problém. Rodiče totiž absence omlouvají, takže dítě do školy skoro nechodí, a my s tím moc nezmůžeme. Kdyby děti měly neomluvenou absenci, už by to řešil OSPOD (Orgán sociální péče o dítě) a mohlo by to skončit až ústavní výchovou. Což se stejně občas děje. Někdy rodiče dojdou k tomu, že na svoje děti nestačí, a jediný způsob, jak je přimět aspoň k dokončení základní školy, prostě je, že jejich výchovu převezmou odborníci.
A potom řešíme například nedostatečnou přípravu do školy, kdy děti nemají pomůcky, úkoly, rodiče se jim nevěnují. Když má učitel pocit, že někde vzniká problém, tak mi o tom řekne a já navazuji spolupráci s rodinou. Když souhlasí, zajdu za nimi domů. Někdy lépe funguje, když jsou ve svém vlastním prostředí, kde se necítí ohrožení.
