Jak se z bystrých kluků stávají skladníci, nebo spíš nezaměstnaní. „Ve škole na ně kašlou," říká učitelka angličtiny na SOU

Na jaké profese vaše učiliště připravuje?

Skladník, opravář zemědělských strojů, zahradník, máme i dílnu pro automechaniky.

Jací jsou kluci, které učíte?

V zásadě fajn a někteří i fakt bystří. Motivovat je ale těžké. Když jsem v září začínala, byla jsem plná optimismu a očekávání, jak je pro angličtinu nadchnu, ale trochu jsem od té doby vychladla. Přece jen je klukům šestnáct a nějak se už zformovali. Nikdo si o nich nikdy nemyslel, že by měli něco studovat, a tak si to nemyslí ani oni. Souvisí to se systémem hodnocení, se známkami. Když vypadáváte z norem, systém vás označí za hloupého, i když hloupý nejste. A vy se podle toho zachováte. Začíná to už na základní škole. V 9.třídě vás pak jako ty hloupé odvelí na učiliště, protože jinde pro vás není místo.

Mnoho lidí si myslí, že na to prostě slabší žáci „nemají“, že učiliště je pro ně logická a nevyhnutelná štace. Systém nesystém. Jinde by neuspěli…

Já si to nemyslím a moje zkušenost tomu přímo odporuje. Jako soukromá učitelka dětí, které ve třídě nezvládaly, jsem přišla na to, že často je problém jen v tom, že tyhle děti potřebují trochu víc času. Zvládnou to taky, a dobře, ale jede se na ně moc rychle. Běžně se mi dařilo udělat ze čtyřkařů dvojkaře. Tam ale tlačila rodina, zaplatili dětem doučování, byla tam tedy silnější motivace, a děti byly menší. U starších kluků už se hodně zanedbalo.

Jak hodnotíte vaše svěřence na učilišti vy?

Je to těžké, systém vás svazuje. Třeba teď jsme měli úkol „pracovní pohovor“. Jeden šikovný kluk ho udělal tak trochu ironicky, s vtipem a nadhledem, ale nesplnil všechny podmínky zadání. Povedlo se mu to, neměl tam skoro žádné chyby, ale za nesplněné zadání jsem mu musela ubrat body, jinak by to nebylo fér vůči těm ostatním patnácti ve třídě. Je to myslím dobrý příklad toho, jak to funguje a k čemu vás to tlačí.

Jak se ke studentům staví vaši kolegové?

Berou je jako ´nestudijní materiál´ a myslím, že nejsou moc motivovaní je učit.

Možná to dokonce považují za společensky neužitečné. Když jsem s jednou starší kolegyní probírala, co by se podle mě mělo změnit, aby se úroveň výuky zvýšila, podívala se na mě a řekla: „Prosímtě, tohle je učiliště. Z těchhle žádní vzdělanci nebudou. Kdyby se zvýšila úroveň učilišť, tak zůstane půlka národa nevzdělaná, jen se základní školou.“ Ona a další učitelé si opravdu myslí, že ti kluci na víc nemají a je lepší do nich moc neinvestovat. Vlastně už od dob, kdy jsem chodila na střední odbornou školu já, si myslím, že tenhle segment školství je katastrofa, a nejen on. Jako by tu pro kvalitní práci nebyl prostor. Nastoupila jsem před pár měsíci a mám pocit, že už tu nejsem vítaná. Mám smlouvu na dobu určitou a kdoví, jestli mi ji prodlouží. Kolegové nestojí o to, aby je tu někdo mladý poučoval.

Jak jste ke své současné práci přišla?

Tohle je moje první zaměstnání. Předtím jsem pracovala jako soukromá učitelka angličtiny, jak už jsem zmínila. Učila jsem jak talentované děti, které se ve škole nudily, a tak jim rodiče zaplatili extra hodiny, aby nezakrňovaly, tak děti, které naopak byly pozadu a také potřebovaly individuální přístup. Pak se mi naskytla tahle příležitost pracovat ve veřejné škole, tak jsem si řekla, že to zkusím.  Uvidím, jak to dopadne.

Andrea Svobodová vystudovala anglický jazyk a literaturu na pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Odmaturovala na SOŠ Obalové techniky Štětí v oboru Grafický design a obalová technika.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.