Dětem chybí všichni psychologové, nejen ti školní. Útok v Domažlicích by měl být pro stát hořkým poučením
Začátek školního roku je těžký vždycky. Na některých školách to ale letos platí víc než jindy. Žactvo z Domažlic se musí potýkat s následky útoku spolužačky, na téměř pětistovce dalších institucí zase děti do lavic přivítaly výhrůžné e-maily, kvůli nimž se řada z nich musela evakuovat. Školní psychologové a psycholožky, kteří by podobné situace pomáhali řešit, nepřekvapivě chybí – a my mezitím můžeme sledovat následky mnohaletého zanedbávání duševního zdraví mladistvých takřka v přímém přenosu.
Úzkosti, deprese, sebepoškozování nebo třeba agresivita vůči okolí. O tom, jak moc se zhoršuje duševní zdraví dětí a dospívajících, v poslední době mluvíme stále častěji. To je pochopitelně dobře – systém psychologické a psychiatrické péče předtím roky korodoval v tichosti za vlažné pozornosti ministerstva školství a zdravotnictví, zatímco přetíženým odborníkům a odbornicím docházely síly. Pandemie covidu pak dosavadní kapacity psychologické a psychiatrické péče o děti naprosto vyčerpala. Pět minut po dvanácté se tak ukazuje, kde všude chybí nejen možnost včasného zásahu klinických psychologů a psychiatrů, ale především „první linie“ v podobě zkušených školních psychologů.
Na základní škole v Domažlicích v úterý pobodala dívka dva spolužáky nožem. Třináctiletá žačka je teď podle policie hospitalizovaná v zařízení s režimovým opatřením. Útok, o němž zatím policie nezveřejnila mnoho informací, naštěstí neskončil tragicky: zabránila tomu duchapřítomná reakce ředitele Ivana Rybára a dozorující učitelky. Ti žákyni společně uklidnili a umožnili tak ostatním dětem, aby se mohly včas evakuovat. Rybár později řekl serveru Seznam Zprávy, že se s žákyní snažili vyjednávat díky znalostem z psychologie, které jako pedagogové mají. Vzápětí však také připustil, že by rád zaměstnal i školního psychologa či psycholožku, jenže nemá kde brát.
Utratit ve školách, ušetřit jinde
Foto: Unsplash - Katherine Hanlon
Větší počet školních psychologů je přitom výhodný nejen pro konkrétní školy samotné, ale pro celý systém. Odborníci ve školách jsou totiž logicky těmi prvními, jimž se může dítě přijít svěřit s psychickými obtížemi. Zná prostředí školy a kontext, v němž se žactvo pohybuje, dokáže včas rozpoznat některé varovné signály a je zároveň člověkem, na něhož se s prosbou o pomoc mohou nejsnáze obrátit rodiče.
S jeho pomocí tak mohou problémy dítěte začít řešit výrazně dříve, než přerostou například v sebepoškozování, které je podle loňských dat Linky bezpečí druhým nejčastějším tématem všech krizových hovorů, jejichž množství v posledních letech výrazně narůstá. Na prvním místě jsou sebevražedné sklony, na dalších příčkách pak jsou úzkosti nebo jiné psychické obtíže a poruchy. Tedy akutní stavy, které je potřeba řešit ihned v ordinacích, popřípadě rovnou hospitalizací na psychiatrických odděleních pro děti a mládež, která však volná místa nemají už vůbec. Krize duševního zdraví dětí v Česku má bohužel mnoho různých aspektů a oblastí, které vyžadovaly změnu už dávno, jak jsme dříve popsali na webu Heroine.cz. Vyjma toho stojí, prozaicky řečeno, takoví pacienti a pacientky stát nemalé peníze. Peníze, které by právě širší síť školních psychologů a psycholožek pomohla ušetřit.
Větší přísun prostředků směrem ke školním psychologům by měl být jednou z položek chystané novely školského zákona, na konci letošního roku totiž skončí financování podpůrných pedagogických pozic, jako jsou právě školní psychologové a psycholožky, z evropských fondů. Nezbývá než doufat, že není pozdě – a konečně si uvědomit, že ignorovat duševní zdraví se nevyplácí vůbec nikomu. Stát nevyjímaje. Škoda jen, že hlasům odborníků a odbornic nenaslouchal už před lety.
O duševním zdraví i vzdělávání v Heroine píšeme dlouhodobě. K druhému zmiňovanému tématu na webu Heroine.cz nedávno přibyla nová sekce Vzdělání, kde nově najdete veškerý obsah webového magazínu Eduzín, který jsme převzali.
