„Malfoyův“ rozkrok v Bílém lotosu? Nejsme posedlí mužskou nahotou, jen ji oproti té ženské skoro nevídáme
Panuje mezi ženskou a mužskou nahotou ve filmech a seriálech dvojí metr? Pokud jste si v duchu odpověděli, že ano, pak vězte, že by s vámi souhlasila i hvězda třetí řady populárního seriálu Bílý lotos. Podle herce Jasona Isaacse, jehož nahá scéna v posledních dnech vyvolává čilé debaty na sociálních sítích a v médiích, jsou ale dotěrným otázkám a posedlosti tělem mnohem častěji vystavováni muži. O tom, jak je to s nahými ženskými a mužskými těly ve filmu, a jestli může mít jedenašedesátiletý Brit v něčem přece jen pravdu, píše v komentáři pro web Heroine.cz Gabriela Knížková.
Jaké filmové a seriálové scény se vám vybaví, když se řekne nahé tělo? Možná si vzpomenete na svlečenou Nicole Kidman v erotickém thrilleru Spalující touha, prsa Kate Winslet v dramatu Titanic nebo na každou druhou scénu v britském seriálu Hra o trůny (zejména první řady fantasy ságy byly v tomto ohledu výživné). Uvedené příklady mají jedno společné: svoji nahotu v nich v čelním pohledu tak, jak by vypadaly při pohledu do zrcadla v koupelně, ukazují ženy, stejně jako v drtivé většině audiovizuálních děl.
Foto: Warhorse Studios
Ne snad, že by otevřená mužská nahota na filmových plátnech a televizních obrazovkách chyběla úplně. Pro příklad ostatně nemusíme chodit daleko. Internet v posledních dnech žije scénou z třetí řady populárního a kritiky oceňovaného seriálu Bílý lotos, v němž se postava bohatého obchodníka Timothyho Ratliffa ztvárněného britským hercem Jasonem Isaacsem objeví před svou rodinou pod vlivem drog a ve velmi, velmi volném županu. Jednašedesátiletému Isaacsovi, který je známý především jako Lucius Malfoy ze ságy o Harrym Potterovi, je na pár vteřin vidět celé tělo – intimní partie nevyjímaje.
Isaacsova nahota se okamžitě stala předmětem debat na sociálních sítích a rozličných internetových článků. Hercův kolega a kolegyně Sam Nivola a Sarah Catherine Hook scénu pro časopis TV Insider okomentovali s tím, že Isaacsovi štáb na place pro účely natáčení nechal připevnit umělý úd. Sám Isaacs dal silně najevo, že se o tématu veřejně bavit nechce.
V rozhovoru pro televizní stanici CBS debatu o nahé scéně razantně utnul – a zvolil zajímavou argumentaci. „Je zvláštní, že vůči mužům máme dvojí metr. Když jsou nahé ženy, jako Margaret Qualley v Substanci, nikoho by ani nenapadlo s ní rozebírat její genitálie nebo bradavky. Je to podivné, ale je tady dvojí metr,“ řekl a dodal, že v médiích a na sítích nikdo nedebatuje nad vulvou letošní držitelky Oscara pro nejlepší herečku Mikey Madison, která ocenění získala za roli prostitutky v komediálním dramatu Anora. Ve společnosti podle něj panuje „obsese penisy“.
Nahá žena jako standard
Pro začátek je potřeba říct, že Isaacs – stejně jako žádný herec či herečka – nikomu nedluží diskusi o natáčení intimní scény, pokud je mu nepříjemná, nebo mu zkrátka jen nepřipadá podnětná. Celebrity by bezesporu měly mít možnost o některých tématech nemluvit, zejména pokud jsou osobní a citlivá (výjimkou jsou případy, které se týkají veřejného zájmu, například pokud jde o sexuální násilí). Komentovat a řešit cizí těla je z principu hloupé a není špatně se vůči tomu vymezit, ať už je předmětem komentářů a vyrábění umělé senzace muž, nebo žena. Isaacsova argumentace „dvojím metrem“ by ale nemohla být pomýlenější.
Herečky odpovídají na vlezlé dotazy ohledně vlastních těl patrně od chvíle, kdy byl vynalezen film. Herečka a modelka Sharon Stone je opakovaně nucená mluvit o vlastním rozkroku od roku 1992, kdy natočila film Základní instinkt a s ním i slavnou scénu ve výslechové místnosti: a to přesto, že si spodní prádlo, jak se později svěřila, sundala jen pod záminkou režiséra, který tvrdil, že bylo pod šaty ve světle reflektorů na place příliš výrazné. Na těla a nahotu se média a fanoušci stále dokola ptali hereček ze zmiňované Hry o trůny, ať už se bavíme o představitelce Daenerys Targaryen Emilii Clark, či o seriálové královně Cersei Leně Headey, která k nelibosti fanoušků později vysvětlila, že ve své nahé scéně použila dublérku. To, jestli je její filmové tělo skutečně její, bylo horkým tématem v souvislosti s rolí herečky Jennier Lawrence v komedii Nic ve zlým z roku 2023. Zmiňovaná Margaret Qualley o svém těle a prostetických ňadrech a zadku, která nosila na natáčení Substance, mluvila například v rozhovoru pro deník The Sunday Times v září loňského roku. Na nahotu se na festivalu v Cannes ptali také její filmové kolegyně Demi Moore. A příkladů by se jistě našlo mnohem víc.
Nahé ženské tělo skutečně vzbuzuje méně kontroverzí a v jistém směru i pozornosti, než to mužské (což ale neznamená, že bychom ho ve společnosti zapomněli při každé příležitosti důkladně rozebrat). Nahá žena je totiž na rozdíl od nahého muže filmový standard, na který jsme všichni zvyklí.
Na Isaacsově výroku lze přesto najít jistý pravdivý úhel. Nahé ženské tělo skutečně vzbuzuje méně kontroverzí a v jistém směru i pozornosti, než to mužské (což ale neznamená, že bychom ho ve společnosti zapomněli při každé příležitosti důkladně rozebrat). Nahá žena je totiž na rozdíl od nahého muže filmový standard, na který jsme všichni zvyklí. Podle studie Mount St. Mary's University v Los Angeles se v roce 2014 ve stovce nejúspěšnějších amerických filmů objevilo 26 procent ženských postav úplně nebo částečně nahých, zatímco u mužů šlo o pouhých devět procent. A výzkum neziskové organizace Plan International ve spolupráci s Geena Davis Institute z roku 2019 ukázal, že ženské postavy na vedoucích pozicích mají mnohem větší šanci, že budou zobrazené v odhalujícím oblečení, nebo budou částečně či úplně svlečené. Právě v tomto obrovském nepoměru můžeme hledat kořeny zmiňované „obsese“, pokud ji připustíme. Všechny tyto jevy jsou samozřejmě o to výraznější, pokud se bavíme o puritánském Hollywoodu v porovnání například se skandinávskou filmovou tvorbou, kde je mužská nahota mnohem běžnější.
Hlavně ne erotiku
Někdo by mohl namítat, že je pohled na ženské tělo zepředu z principu jaksi méně „obscénní“ – a narazil by tak na jev, který skutečně můžeme v kontextu (nejen) filmové nahoty považovat za diskriminační vůči mužům. Totiž fakt, že nahé mužské tělo včetně viditelného penisu je mnohem častěji než to ženské ukazované jako cosi směšného, nekomfortního, odhaleného až příliš (lidské tělo je prostě lidské tělo, ať už je mužské, nebo ženské) a vyvolávajícího nechuť či lítost. Příkladem za všechny je americká komedie Kopačky z roku 2008 s jednou z nejznámějších zcela nahých mužských scén, v němž herec Jason Segel ztvárňuje muže, který překvapí svou přítelkyni jen v ručníku, aby se s ním (ještě neoblečeným) vzápětí rozešla.
Jenže to, že nahé muže mají filmové scénáře potřebu mnohem častěji zobrazovat jako ubohé, legrační, či v případě Isaacsovy postavy na pokraji nervového zhroucení, ve skutečnosti není ničím jiným než projevem male gaze samo o sobě. Erotická scéna se zcela nahým mužem totiž může zejména stereotypníma očima jiného heterosexuálního muže, jimiž jsme obecně zvyklí audiovizuální tvorbu vnímat, vyvolávat nepříjemné pocity předem nezamýšleného studu. Mužům skrze filmy podsouváme, že pokud nechtějí působit jako homosexuálové (a to v rámci onoho stereotypu určitě nechtějí), nemají se na jiné nahé muže dívat vážně či neutrálně. Patrně proto je tolik záběrů s odhaleným penisem raději shozeno do komediální a nedůstojné polohy (výjimky pochopitelně existují).
Jsou tyto rozdíly v mužské a ženské nahotě fér? Nejsou. Můžeme apelovat na média, aby herci ani herečky nemuseli v rozhovorech odpovídat na příliš dotěrné otázky. A především si můžeme přiznat, že dvojí metr ohledně těl ve filmu a v médiích skutečně existuje. Vypadá ale trochu jinak, než si Jason Isaacs myslí.
