Zrušení klíčového rozsudku MeToo o Weinsteinově nevině nic neříká. Oběti ale znovu prožijí trauma
Harvey Weinstein má znovu stát v soudní síni. Odvolací soud v New Yorku zrušil čtyři roky starý rozsudek, který americkému producentovi uložil trest třiadvaceti let za mřížemi. Odpůrcům hnutí MeToo se může čtvrteční rozhodnutí jevit jako potvrzení toho, že byl výbušný případ „honem na čarodějnice“. Ve skutečnosti o Weinsteinově vině či nevině neříká nic: má ale potenciál znovu stigmatizovat jeho oběti.
Psal se říjen 2017 a v Hollywoodu se schylovalo k prasknutí informační bubliny, kterou jeden z nejvlivnějších mužů filmového průmyslu desítky let udržoval pomocí dohod o mlčenlivosti. Harvey Weinstein, jeden ze dvou zakladatelů produkčních společností Miramax a The Weinstein Company (tím druhým byl Weinsteinův bratr Bob), byl na vrcholu moci. Za sebou měl veleúspěšné snímky jako Nespoutaný Django, Králova řeč nebo Zamilovaný Shakespeare, který na sklonku devadesátých let opanoval Oscary. Patřil navíc mezi sponzory Demokratické strany – na pracovní stáži se u něj objevila například dcera prezidenta Baracka Obamy.
Foto: Profimedia.cz
Kauza, kterou na podzim téhož roku shodně „odpálili“ reportéři deníku The New York Times a časopisu The New Yorker, nebyla pro hollywoodské insidery překvapivá svým obsahem. O Weinsteinově chování k asistentkám, herečkám v jeho filmech a řadě dalších žen se totiž v zasvěcených kruzích dobře vědělo: například v roce 2013 vtipkoval herec Seth MacFarlane při oznamování jmen hereček, které byly nominovány na Oscara, že „vás pět už nemusí předstírat, že vás Harvey Weinstein přitahuje“.
Překvapivý byl spíše fakt, že systém výhrůžek, ponižování a podplácení, který mocnému magnátovi dovolil roky beztrestně sexuálně obtěžovat, znásilňovat a manipulovat ženy pod hrozbou zničené kariéry, se díky reportážím najednou zhroutil jako domeček z karet. Následovaly další a další příběhy čítající jména více či méně známá. Weinsteina se zřekly všechny profesní organizace i jeho vlastní firma. Vznikl hashtag MeToo („i já“), který následně spustil lavinu výpovědí obětí sexuálního násilí a obtěžování o jejich traumatických zkušenostech, které se dosud bály vyslovit nahlas.
Chybný výslech
Rozhodnutí zvrátit Weinsteinův verdikt z roku 2020, s nímž ve čtvrtek přišla soudkyně newyorského odvolacího soudu Jenny Rivera, se proto může na první pohled zdát jako vítězství hlasitých kritiků hnutí MeToo (v Česku se ho jako nástroj pomsty a „nesmyslné šílenství“ snažily rámovat některé veřejně známé osobnosti). Byla by ale chyba z vývoje kolem Weinsteina vyvozovat závěry o tom, že producenta „lživě odstřelili“.
Rivera v odůvodnění toho, proč pro producenta požaduje obnovení procesu, podle americké televize CNN píše, že „soud chybně přijímal výpovědi týkající se údajných předchozích sexuálních zločinů (Weinsteina), které nebyly předmětem obžaloby, netýkaly se přímých aktérek v procesu a nepoukazovaly na sklony (ve Weinsteinově chování)“. Jinými slovy, soudce James Burke, který Weinsteina v New Yorku poslal za mříže, podle Rivery nesprávně pracoval se svědkyněmi, nikoliv žalujícími oběťmi, když nechal žalobce přednést jejich zkušenosti se sexuálním násilím ze strany Weinsteina jako důkaz toho, že měl producent svůj modus operandi. Soudkyně dále poukázala na to, že se obhájce obětí na výpovědi svědkyň ptal Weinsteina i během křížového výslechu. „Hromadný efekt těchto chyb nebyl bez následků,“ stojí dále v odůvodnění Rivery s tím, že tak Weinsteina obžaloba ukázala v horším světle.
Bolestivá dohra
Čerstvý nález tak poukazuje na možné procesní pochybení, které však samo o sobě nijak nepopírá Weinsteinovu vinu, věrohodnost obětí u soudu či důvěryhodnost zmiňovaných svědkyň – jde zkrátka o to, že prokazování Weinsteinova charakteru a způsobu jednání vůči jiným ženám než těm, které ho žalovaly, do soudního procesu možná nemělo patřit. Možná, protože podle amerického federálního práva existují ve zmiňovaném pravidle o prokazování charakteru výjimky. To, jestli může předcházející špatné chování obžalovaného sloužit jako důkaz, tak do velké míry závisí na přístupu soudce.
Newyorský rozsudek navíc není jediným, který má Weinstein ve svém trestním rejstříku: do vězení ho minulý rok poslal také soud v Los Angeles, a to na šestnáct let za znásilnění a sexuální napadení. O propuštění dvaasedmdesátiletého muže z věznice Mohawk ve státě New York tedy nemůže být řeč ani v případě, že by znovu odsouzen nebyl.
Kauza Weinstein tak má bolestivou dohru, kdy si jeho oběti budou možná muset znovu projít sekundární a terciární viktimizací v soudní síni a médiích.
Soud totiž zároveň se zrušením předchozího rozhodnutí nařídil obnovení procesu. Je samozřejmě správné, aby se Weinsteinovi dostalo nového přelíčení, pokud soud napoprvé skutečně pochybil. Je ale namístě mít obavy z toho, co nutnost proti magnátovi znovu vypovídat udělá s jeho oběťmi. Kauza Weinstein pro ně má bolestivou dohru, kdy si budou možná znovu muset projít sekundární a terciární viktimizací v soudní síni a médiích.
Pro nás ostatní, kteří teď vývoj kauzy sledujeme zpovzdálí, by nemělo být zrušení rozsudku důvodem k vášnivému zpochybňování případů sexuálního násilí. A to včetně domácího přelomového verdiktu nad Dominikem Ferim, který tento týden kulminoval a byl svým způsobem jediným, který se u nás v pravém smyslu podobal americkému MeToo. Weinstein není očištěný a je stále vinný v případě znásilnění a sexuálního napadení. Na to, kolik let si odpyká celkem, si však budeme muset znovu počkat.
