Máme doma předškoláka. Děti změny nepoznají, ale rodiče dostávají nové povinnosti

Jak se mění pravidla pro docházku do mateřské školy při přechodu do posledního ročníku školky? Co vše musí děti (respektive rodiče) nově dodržovat?  

Tou základní změnou je, že by mělo vzdělávání v mateřské škole trvat čtyři hodiny denně, přičemž si škola může určit začátek v rozmezí od 7. do 9. hodiny. Je to celková doba, kterou má dítě strávit v mateřské škole, takže i včetně doby na oběd. Pokud dítě chybí, je třeba ho řádně omluvit. Obecná pravidla jsou uvedena ve školském zákoně a ve vyhlášce o předškolním vzdělávání. Konkrétní pravidla pak rodiče najdou ve školním řádu příslušné mateřské školy. 

Je dán počet dní či hodin, které mohu v rámci předškolního vzdělávání jako rodič omluvit?

Žádný právní předpis neurčuje čas, který děti v mateřské škole musí během roku strávit. Některé mateřské školy mají ve svých školních řádech pravidlo, že by absence neměla přesáhnout například tři týdny či jeden měsíc. Ale to už opravdu záleží na každé mateřské škole.

Mohu brát dítě z posledního ročníku mateřské školy i například kvůli návštěvě rodiny? 

Ano, můžete z důvodu nemoci i rodinných důvodů. Rodina plní v životě dítěte důležitou úlohu, a tak i společná dovolená nebo návštěva babičky je standardní důvod pro omluvu dítěte, pokud to však není příliš často. V mimořádných případech to pak platí i na základní škole, kde se by se mělo přihlédnout i například k prospěchu žáka. 

Pokud má mateřská škola zavedeno, že dítě nesmí zameškat za školní rok déle než měsíc, ale stane se to, jaký postih může následovat? 

Zatím jsem nezaznamenala, že by následovaly nějaké postihy. Teoreticky se může škola obrátit například na místní OSPOD, aby rodinu a docházku pohlídal. 

Jsou další podmínky, které musí předškoláci nově plnit? Některé mateřské školy mají například úkoly…

Úkoly se běžně nedávají, dítě by se mělo vzdělávat stejně, jako v nižších ročnících mateřské školy. Jako určitý domácí úkol můžeme vnímat, když dítě doma prezentuje výrobky, které dělalo v mateřské škole a může pak na nich s rodiči například dále pracovat. Ale nějaké pravidelné domácí úkoly by v mateřské škole být zavedeny neměly. 

Něco jiného je dokládání prací v případě individuálního vzdělávání pětiletých dětí. V tomto případě dítě nechodí do mateřské školy pravidelně, vzdělává se doma s rodiči, mateřská škola mu doporučí materiály, seznámí ho se svým školním vzdělávacím programem a dítě se dostaví k ověření výsledků vzdělávání. V tomto případě už rodiče nějaké doklady o průběhu a výsledcích vzdělávání dítěte přináší. Ale při běžné docházce by nic takového zavedeno být nemělo. 

Musí naopak školy dokládat vám, coby inspektorům, jak děti pracují? V některých mateřských školách děti nedostávají během roku žádné své výtvory domů právě s odůvodněním, co kdyby přišla inspekce. Výkresy pak dostanou až na konci školního roku. 

My se při inspekcích kromě dalších věcí zaměřujeme i na výsledky vzdělávání dětí a k tomu využíváme různé nástroje. Mluvíme s ředitelem školy, chodíme na hospitace, díváme se na dokumentaci a také na pedagogickou diagnostiku. Právě v rámci pedagogické diagnostiky si mateřské školy někdy uchovávají výsledky práce dětí. Nicméně pedagogická diagnostika má dokládat posun dítěte a slouží pro plánování dalších vzdělávacích intervencí. Zakládat tak všechny výrobky, co dítě v mateřské škole vytvoří, je zbytečné. Naopak by si je děti měly odnést domů, mluvit o nich s rodiči, hodnotit je s nimi a třeba i na činnost navázat a pokračovat v ní doma. 

Měli by se tedy v takovém případě rodiče ozvat? 

Pokud mají rodiče tuto zkušenost, doporučovala bych se zeptat ředitele školy, z jakého důvodu to tak je a jestli by nebyla možná změna. Nevidím jako konstruktivní, aby dítě dostalo za rok něco, o čem si už vůbec ani nepamatuje, že to vlastně dělalo. Vzdělávání má být spojeno s prožitkem, s radostí, že se něco povedlo, s pozitivní zpětnou vazbou a bezprostředním oceněním snahy dítěte. Dítě má zažívat úspěch a mělo by se učit i prezentovat svoji práci. Tím, že se pochlubí svým výrobkem rodičům a diskutuje o něm, vlastně posiluje kompetence, které jsou přímo uvedeny v Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání, například „… dítě se učí svoji činnost vyhodnocovat, dokáže rozpoznat a využívat vlastní silné stránky, poznávat svoje slabé stránky…“. To je doporučení mateřským školám, kde se to ještě děje. 

Existují konkrétní dovednosti, které musí předškoláci zvládnout? Zavázání tkaničky? Jedení příborem? Rozpoznání pravé a levé strany?

Ne. Ministerstvo školství má na svých stránkách určité doporučení pro rodiče. Nicméně příprava na úspěšný vstup do první třídy nespočívá v nějakém nácviku specifických dovedností, jako je zavázání tkaničky nebo příprava na čtení či počítání. V rámcovém vzdělávacím programu není psáno, že by měla mateřská škola konkrétními činnostmi připravovat dítě na školu. Důležitým úkolem předškolního vzdělávání je a teď cituji: „vytvářet dobré předpoklady pro pokračování ve vzdělávání tím, že za všech okolností budou maximálně podporovány individuální rozvojové možnosti dětí a bude tak každému dítěti umožňováno dospět v době, kdy opouští mateřskou školu, k optimální úrovni osobního rozvoje a učení, respektive k takové úrovni, která je pro dítě individuálně dosažitelná.”

Co to přesně znamená? 

Rámcový vzdělávací program vymezuje určité kompetence a mateřské školy vytváří elementární základy těchto klíčových kompetencí. To znamená, že by si děti měly osvojovat komunikační a sociální dovednosti, učit se řešit problémy, učit se soustředěně pozorovat, zkoumat, objevovat. Prostředkem učení by měla být hra a ne řízená činnost. Není smyslem mateřské školy přetvářet předškoláka na budoucího školáka s nějakými konkrétními znalostmi a dovednostmi. Mnohem důležitější je podpořit jeho socializaci a komunikační dovednosti. Je důležité, aby dítě umělo regulovat svoje chování a bylo emočně vyzrálé a motivované pro školní práci. Tělesné předpoklady pak konkrétně neznamenají, že by si děti měly umět samy uvázat tkaničku, ale obecně se jedná o osvojení si věku přiměřených praktických dovedností, včetně sebeobslužných.  

Poslední ročník mateřské školy je povinný od roku 2017. Cílem je, aby zachytil děti, které přicházejí do školy bez základních dovedností. Osvědčil se tento postup? Dokáže tyto děti účinně zachytit? 

Z našich statistik vyplývá, že stoupá počet dětí, které se účastní povinného předškolního vzdělávání. V loňském školním roce navštěvovalo mateřské školy 95,5 procenta pětiletých dětí, v roce předtím to bylo 94 procent, čili je vidět, že se jejich počet zvyšuje. Více jak jedno procento je pak každoročně zapojeno v přípravných třídách a přípravném stupni základních škol, přibližně půl procenta pětiletých dětí se již vzdělává v první třídě a další dvě a půl procenta se vzdělávalo individuálně. Nějakého způsobu předškolního vzdělávání se tak účastní zhruba 99,5 procenta pětiletých dětí.

Znamená to tedy, že půl procenta dětí ze systému vypadává? To je pro představu u letos pětiletých asi 570 dětí.

Ano, přibližně půl procenta dětí nám tím systémem proplouvá a je důležité, aby OSPOD, zřizovatel a školy velmi úzce spolupracovali a tyto děti dohledávali.

Projevuje se to nějakým způsobem v prvních třídách a je to vůbec měřitelné? 

Jedním z ukazatelů efektivity předškolního vzdělávání může být počet odkladů školní docházky. A ten bohužel zůstává stejný. Možná na to má vliv i pandemie covidu-19, bez které by se možná počet odkladů snížil. Ale v posledních čtyřech letech se držíme zhruba na dvaceti procentech v jednom ročníku.

Irena Borkovcová vystudovala pedagogiku a správní činnost na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Má dlouholetou praxi jako ředitelka mateřské školy, od roku 2007 pracovala v České školní inspekci jako školní inspektorka. Zastávala také pozici náměstkyně ústřední školní inspektorky a řídila Jihomoravský inspektorát ČŠI v Brně. Nyní pracuje v oddělení kanceláře ústředního školního inspektora, podílí se na mezinárodních aktivitách i na tvorbě strategických dokumentů v oblasti předškolního vzdělávání.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.