Anketa mezi učiteli: Co nejzajímavějšího a nejvtipnějšího jste se svými žáky letos zažili?

Nejdojemnější byl pro mě vzkaz od dětí, který jsem jednoho dne našla na vnitřní straně tabule. Je těžké něco takového hned smazat, tak jsem si ho před dětmi vyfotila a dojatě dala i na FB. Milé chvilky s tímto vzkazem pokračovaly, protože se líbil dětem a rodičům, které jsem v průběhu 18 let učila a jsme na FB přáteli.

Nejpřekvapivější byly adventní přání dětí. Píší je každý rok, pak z nich losujeme a plníme je, a tak si krátíme čekání na vánoce. Letos jsem nevěřícně zírala: většina dětí si napsala o to, že chtějí jít ven. Já taky chodím ven ráda, ale ne zrovna v zimě a dešti. Ale slib je slib, vyrážíme a já se nepřestávám divit, co všechno se i v těchto podmínkách dá venku smysluplně naučit! Nouze naučila Dalibora housti a mě vymýšlet smysluplné aktivity na zimní učení venku.

↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔↔

Nejvtipnější byla poznámka žákyně sedmé třídy. Sdělila mi, že se doma nemůže učit ani psát úkoly, neboť nemá čas. To já, coby učitel, prý nemohu pochopit, jelikož si odučím svých pár hodin a po zbytek dne mám volno. Teď, když to píšu, ale zjišťuji, že to zase tak vtipné není. Dívka vlastně pojmenovala obecný názor, který má na učitele velká část naší společnosti – po obědě to zabalíme a hurá domů... A co teprve ty dlouhé prázdniny!

Zajímavé věci se dozvídám neustále, nejčastěji pak od žáčků prvního stupně, jejichž myšlenky ještě nejsou polapeny v pavučině sociálních sítí. Svět kolem sebe vnímají bezprostředně a moudře. Ale pro tuto anketu vybírám, co jsem se dozvěděl od jednoho ze svých deváťáků. Ten mi nedávno vysvětlil, že muchomůrkám se tak říká proto, že je lidé dříve věšeli do svých obydlí coby předchůdce dnešních mucholapek. Časem se od toho však ustoupilo, jelikož se lidé, zejména pak děti, zdržující se v blízkosti hub, začaly chovat podivně. To jsem nevěděl. Je skvělé, že i učitel se neustále učí od svých žáků. Při představě ratolestí omámených lapačem hmyzu mě navíc napadá, že by vlastně toto „nej“ mohlo směle kandidovat do předešlé kategorie.

Nejpřekvapivější pro mě bylo zjištění, že z 15 žáků devátého ročníku věděl pouze jeden, proč nemusí 28.10. do školy. Když jsem tedy nechal třídu „tipovat“, k jaké události se vztahuje náš státní svátek, o další překvapení nebylo nouze: prý se jedná o výročí zavraždění Hitlera, případně o vítězství Masaryka nad nacisty nebo možná o narození Karla IV... Inu, proč se učit „blbosti“, když si dnes můžeme všechno „vygooglovat“ do pár vteřin.

↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔↔

Každý rok přináší řadu veselých přeřeků i vtipných momentů. Pravidelně si někdo splete Muhammada s Muhammadem Alim, Martina Luthera s Martinem Lutherem Kingem, Libici a Lidice…  Stejně tak mě pobaví, když studentka označí CIA za statistickou společnost a gulag za pojem pro velkostatkáře. Vtipné a roztomilé situace se dějí pořád. Nedokážu z nich vybrat jen jednu.

↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔↔

Každý den prožívám s dětmi ve třídě radost. Vždy se najde něco, co mě potěší. Ráda ale vzpomínám na akci, kterou jsme uskutečnili v rámci programu Učíme se venku. Měli jsme ve třídě studentky pedagogické fakulty, se kterými jsme se vydali do nedalekého parku. Našim úkolem bylo ve skupinách udělat z přírodnin mandaly. Nejprve jsme si vysvětlili, co to jsou mandaly, a jejich symboliku. Děti se pustily do práce a mě velmi těšilo, jak si práci rozdělily a nadšeně běhaly po parku a sbíraly materiál. Společně pak pokládaly, skládaly a vršily, dokud obrazec neodpovídal jejich společným představám.  Přírodní mandaly zůstaly v parku pro další návštěvníky. Děti se chtěly pochlubit a do parku přivedly i svoje rodiče a sourozence. Hned odpoledne mi přišel email od jedné z maminek i s fotografiemi mandal.  Dodnes je máme vytištěné ve třídě a všechny děti společně s námi na tuto akci vzpomínají.

↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔↔

Vtipné hlášky u mých druháků se nejčastěji týkají významu slov a slovních spojení. Na začátku prosince to bylo zrovna u tématu hospodářských zvířat. Když jsme se dostali k významu slova hospodář, dozvěděla jsem se, že to je ten, kdo v hospodě nosí pivo.

Petr Němec, učitel na 1. stupni v ZŠ a MŠ logopedická v Olomouci

Po celý rok se od dětí dozvídám, že jsem paní učitelka (tedy podle oslovování). Nedávno na obědě však jeden žáček přistoupil ke kolegyni a říká:" Pane učiteli..." Ač jsem na škole téměř jediný muž, děti si mou přítomnost začínají uvědomovat. A to je úžasné.

↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ ↔ 

Nejvíc se nám vrylo do paměti, že  jedna polovina a jedna polovina je jedna celina. A přes to nejede vlak! ..Nejvíc  jsme se všichni pobavili na výletě na Šumavě,  když jsme spali pod širákem. Dvě dívky si pověsily své hamaky nad sebe. V noci se  ozvalo zašramocení a dvě slabá "au". Ráno jsme je obě našli spokojené a krásně vyspalé na zemi v hromadě spacáků a karimatek. Ta, která spala výš, měla totiž  hamaku mělkou a v noci se z ní vyklopila. Cestou k zemi pak vyklopila i tu, která spala pod ní....Nejvíc mě děti potěšily, když se na jaře dobrovolně a bez zaváhání sešly skoro všechny  už v šest hodin ráno, abychom spolu šli  pozorovat ptáky. Odměnou jim za to byl "svatební tanec" datlů.A nejvíc mě překvapily, když se na podzim po setkání s jedním válečným veteránem rozhodly pro sbírku pro Paměť národa a nadšeně nabízely lidem na ulici  vlčí máky. S velkým nadhledem a pokorou zvládly, když je někdo odmítl nebo jim i vynadal. To jsem na ně byla hrdá.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.