Čtení sbližuje. Co se dělo, když spolu četli šesťáci a prvňáci. Příběh z jedné školy

Jednoho krásného dne si paní učitelka Daniela Hrnková, která učí prvňáčky, a pan učitel Martin Malenovský, který učí šesťáky, každý přinesli do školy svou oblíbenou dětskou knihu. Podobný úkol dostaly i děti z jejich tříd. Plán byl takový, že z těchto knih si budou prvňáci se šesťáky navzájem číst. „Spojujeme takto třídy několikrát za rok, mícháme děti z druhého stupně s prvostupňovými,“ říká Martin Malenovský.

Šesťáci měli dilema. Co když ale čtu knihy, které by malé děti ještě číst neměly, něco, co by je třeba mohlo vylekat? řekla si jedna z dívek. Pod vlivem této úvahy více šesťáků spíš volilo knihu, kterou měli rádi, ale už z ní vyrostli.

Děti se rozdělily do dvojic nebo trojic namíchaných ze šesťáků a prvňáků, povyměňovaly si knihy a daly se do čtení. Pak si o tom, co přečetly, povídaly. To vše se odehrálo v jedné vyučovací hodině.

Než se do čtení pustily, děti dostaly od učitelů úkol: Zamyslet se nad tím, co mají hlavní hrdinové knih společného a jaký společný dárek by je potěšil. Nejdřív si to zkoušely s knihou učitelů. Paní učitelka přečetla nahlas kousek z knihy Josífkův pekelný týden, pan učitel zase ze svého Jacka Holborna. „Čím byste chlapcům z vyprávění udělaly radost, děti? Co by byl ten společný dárek?“ ptali se učitelé a děti napadlo, že oba protagonisty by potěšilo mít dobrou rodinu.

Pak už si šesťáci rozebrali prvňáky a každá dvojice nebo skupinka si někam zalezla, do kouta, na chodbu. Po dvaceti minutách se zase všichni sešli v kruhu a povídali si o tom, co zažili. Ukázalo se, že leckterý prvňák už evidentně čte knihy pro větší děti. Pár kluků ze šestky řeklo, že vůbec nemusel z knihovničky lovit něco, co četli před pěti lety, klidně mohli vzít to, co jim leží zrovna u postele. Harryho Pottera nebo nějaké sci-fi.

Úkoly, které při čtení dostávají, jsou vymyšlené tak, aby děti rozvíjely také empatii, vcítění se do druhých. Proto se hledal společný dárek pro obě hlavní postavy. Strukturovanému myšlení se zase děti učí vyhledáváním rozdílů a podobností, zobecňováním.

Dílna, kterou jsme viděli my, byla navíc zaměřená na navázání vztahů mezi staršími a mladšími dětmi. Ty se pak podle pana učitele Malenovského často ke svým starším „patronům“ hlásí, třeba o přestávkách na chodbě. „Skoro každý se rád před ostatními pochlubí, že zná toho ´velkého´, řekl nám pan učitel.

Základní škola v Horce nad Moravou má 430 žáků prošla v letech 2013–2017 pětiletou podporou v rámci programu Pomáháme školám k úspěchu rodinné nadace Renáty a Petra Kellnerových, s nímž dodnes spolupracuje a slouží jako inspirace pro školy v okolí.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.