Mladé lidi zajímají hlavně investice, říká Jakub z projektu Nekrachni. Chtějí rychle zbohatnout

Nekrachni ve svých materiálech mluví o finanční gramotnosti. Jak si ji můžeme představit?

Existují samozřejmě definice, ale na těch my tolik nelpíme. Podle nás finančně gramotný člověk zvládá nástrahy dospělého světa. Jde o propojení čtenářské a matematické gramotnosti a my do toho rádi zahrnujeme i právní gramotnost, protože s finančním světem dost souvisí – řešíte pracovní smlouvy, reklamace a tak dál. Člověk ve dvaceti letech samozřejmě nezná všechno a je těžké se vyznat v těch přívalech informací, co dostáváme. V tom chceme jako Nekrachni být dlouhodobým průvodcem. Jinak finanční gramotnost hodně souvisí s tím, co jsme odpozorovali doma, a také se vzděláním. Spousta lidí ale rozumí jen naprostým základům a třeba práce s přebytkem, jako jsou investice, jde dost mimo ně.

Vy sám jste se kvůli svému podnikání nechal zplnoletnit v šestnácti letech. Cítil jste se už v tom věku být finančně gramotný? A jak jste se naučil všechno potřebné?

Ne, necítil jsem se dostatečně finančně gramotný a učil jsem se vyloženě metodou pokus – omyl. I proto jsem se začal o otázky finanční gramotnosti zajímat. Myslím, že je dobré začít už v co nejnižším věku s osobním rozpočtováním, a může to být jen jednoduchá tabulka, kam si na jednu stranu píšete příjmy a na druhou výdaje. Hodně lidí si totiž nastaví vysoké cíle, chtějí cestovat a investovat, ale na začátek je potřeba se vůbec podívat, jak mi ta bilance vychází, jestli náhodou není negativní. Myslím, že už na konci základní školy by děti mohly mít nějaké finanční cíle a ukládat si peníze.

Kdo by měl děti tohle naučit? Rodiče, škola, nebo nějaká kombinace obou?

Dělali jsme si takový malý výzkum především mezi středoškoláky a sedmdesát procent z nich uvedlo, že jejich hlavním zdrojem informací jsou rodiče, kteří jim ale zároveň říkají, že jsou ještě příliš mladí na to, aby se s nimi o penězích seriózně bavili. Rodiče cítí zábrany, když mají dětem vyčíslit svoje příjmy a náklady. Víme, že v některých rodinách jsou těm debatám otevřenější, a to se týká hlavně rodin, které jsou v kladných číslech. Když se rodina potácí od výplaty k výplatě, tak se dospělí o penězích moc bavit nechtějí.

Jak se dnes učí finanční gramotnost ve školách? Moje dítě se v sedmé třídě například učilo o roli České národní banky, což mi nepřijde jako moc praktická výuka…

Z našich zkušeností a průzkumů to bohužel často přesně takto vypadá. Na středních školách se v rámci výuky společenských věd vyhradí nějaký prostor ekonomii, na základních školách se pak finance často řeší v rámci matematiky v červnu, kdy už hodně hodin odpadá. Existují ovšem i školy, které mají třeba dvouletý předmět finanční gramotnost a dostanou se klidně i základům podnikání, firemnímu rozpočtování a investicím. Je to ale vždycky o konkrétní škole nebo učiteli, obecně to není žádná sláva. Já sám jsem chodil na obchodní akademii a neřekl bych, že jsem se tam naučil finanční gramotnosti, i když jsem na konci byl schopný účtovat. 

A proto jste také založili Nekrachni? Protože jste se ve škole nic moc nenaučili?

Ano, s kamarádkou a kolegyní Marií jsme oba stáli na prahu dospělosti a měli jsme pocit, že těm penězům moc nerozumíme. Já už jsem sice nějaký ten pátek podnikal, ale pořád to nebylo ono. Maria se zase z malého města stěhovala do Prahy na vysokou školu a věděla, že odteď si bude sama kupovat jídlo a prostě to bude všechno na ní. Dostala tehdy, což je v Česku celkem obvyklé, přístup ke stavebnímu spoření, a nevěděla, jak s těmi penězi naložit. Což mimochodem také není vůbec výjimečné, že i takto privilegovaní lidé spadnou do dluhové pasti.

Co jako Nekrachni vlastně nabízíte?

Máme Instagram a vůbec sociální sítě pro nejrychlejší kontakt s mladými lidmi, kde předáváme obecné informace a sdílíme rychlé tipy a triky. Občas se tam snažíme jít i víc do hloubky, ale obecně lidé na sítích moc neudrží pozornost. K tomu už nějakou dobu tvoříme aplikaci, která bude gamifikovat vzdělávání v oblasti financí, něco jako je Duolingo ve výuce jazyků, ale zároveň bude sloužit i jako průvodce nejrůznějšími situacemi. Zároveň máme blog, kam píšeme články, a snažíme se i chodit na přednášky do škol, což je bohužel hodně časově náročné. Máme v plánu i investiční akademii pro lidi, kteří se zajímají, ale dostupné zdroje jsou pro ně hodně odborné a nemluví jazykem GenZ.

A děláte něco i pro učitele?

Určitě, máme v týmu didaktičku a s tou vytváříme materiály – většinou krátká videa a pracovní listy. Jde nám o to, aby učitelé pomáhali žákům budovat kompetence, což je teď tedy takové moderní slovo, ale když se podíváme na úspěšné vzdělávací systémy, tak ty jsou na kompetencích založené. Většina materiálů má dvě různé obtížnosti podle vstupních znalostí studentů a zároveň se dají použít napříč předměty, klidně v češtině nebo biologii.

Zmínil jste i přednášky ve školách. Zajímalo by mě, na co se vás při nich teenageři ptají?

Osmáci a deváťáci jsou podle mých zkušeností dost pasivní, a to napříč republikou a typem školy, prostě je vidět, že je to téma ještě nepálí. Třeťáci a čtvrťáci na středních školách a první ročníky vysokých zase naopak chodí a hodně se ptají. Chtějí vědět, do čeho investovat – tak já jim říkám, že do sebe, ale oni se nenechají odbýt a chtějí vědět, do čeho investuju já, do jakých fondů a tak. Když přednáším o osobním rozpočtování, tak chtějí tipy na aplikace, nebo se ptají, jak levně cestovat, nakupovat letenky a podobně. Určitě jim říkám, že investice do sebe je i cestování, které se dnes dá pořídit opravdu lacino a hodně vám rozšíří obzory a ukáže možnosti. Nebo že vzdělávání nemusí být extra drahé, spousta zahraničních univerzit nabízí online kurzy úplně zdarma.

Říkáte, že se dospívající zajímají o investice. Láká je nějaká vidina rychlého zbohatnutí, kterou nabízejí například kryptoměny nebo různé další produkty?

Ano, vidina rychlého zbohatnutí je hodně lákavá. Dost mladých lidí má sklony svoje přebytky investovat do produktů, kde není moc jasné, jak fungují a do jaké míry jsou rizikové. Porovnávání rizikovosti a rozkládání investic je věc, na kterou se ve školách úplně zapomíná. A přitom k mladým mluví hodně influencerů, kterým my v Nekrachni říkáme finfluenceři, a ti v rámci svých spoluprací promují různé produkty. Někdo třeba běžný účet zdarma, tak to je v pohodě, někdo mobilní tarif, ke kterému dostanete na splátky iPhone, ale musíte se zavázat na hodně dlouho, a další dokonce tradingové aplikace. To není nic nelegálního nebo hrozného, ale jsou to velmi rizikové investice a člověk s tím musí umět zacházet. Jinak to je stejné, jako bych se chtěl doma sám vrtat v elektřině.

O influencerech bych se také chtěla chvíli bavit. Jaký dopad na děti má, když vidí jejich nablýskané životy, kdy hodně cestují, nosí drahé boty a oblečení a můžou si všechno dovolit?

Dopad to má velký. Když jsem já vyrůstal, tak éra influencerů teprve začínala a měřítkem úspěchu byly lajky a sláva, zatímco dnes jsou to jednoznačně peníze. I mladí si uvědomují, že peníze prostě uvolňují ruce, přinášejí svobodu. Nicméně už nevidí, že spousta těch influencerů s nimi neumí vůbec zacházet a fungují v módu chudého boháče. Co vydělají, to utratí, bez ohledu na to, jestli je to třeba půl milionu měsíčně. Nedávno jeden influencer mluvil o tom, jak byl překvapený, když mu přišlo, že má zaplatit milion na sociálním pojištění. Vůbec netušil, že si má něco takového platit průběžně nebo jak se vypočítává, takže si dokonce musel vzít úvěr, aby tu svou pohledávku vůči státu dokázal zaplatit. A to ukazuje, že influenceři dostávají velké peníze od firem, které je mohou rychle uvolňovat, ale kolikrát těm věcem vůbec nerozumí. Pak tu jsou influenceři jako třeba Kovy, který otevřeně mluví o investicích a vysvětluje, jak fungují. Ale i on sám rozjížděl investice až ve chvíli, kdy už těch přebytečných peněz měl docela dost.

Ale když vidím jako teenager nějakého influencera, jak se topí v penězích, tak nejspíš je pak hrozná nuda, když pan učitel přijde s tím, že mám platit pojistky, daně, elektřinu a svoz odpadu, ne?

Ano, přesně tak. Ale i já na přednáškách zmiňuju, že můžete myslet vysoko, ale je pořád potřeba neztrácet kontakt s realitou, neulétávat někam úplně do vesmíru. To se týká i životních standardů. Musím myslet na to, že se můj životní standard v některých situacích může i snížit, třeba když se odstěhuju od rodičů. Kdo dnes v osmnácti zažil nějakou krizi, kdy se musel uskromnit? Víme, že v Česku hodně rodin jede nadoraz, netvoří rezervy a náhlý výdaj nad deset tisíc korun je pro ně velký problém, ale je to v podstatě tabu, málo se o tom mluví. Ono těm investicím předchází hodně kroků, ale o tom se lidem nechce mluvit, protože to není tak nablýskané jako ty pláže a drahé oblečení.

Já mluvím i o tom, že často mladým přijde směšné, když jim o generaci starší lidé dělají prevenci ohledně třeba kyberprostoru nebo drog, protože žáci kolikrát vědí i víc než učitel. Říkáme i v oblasti financí dětem něco, co už je totálně zastaralé?

Banky a další finanční instituce neumí mluvit s mladými lidmi. Snaží se o to, ale ty pokusy jsou často „bizárek“. Nějakou dobu zkoušeli chodit za námi, abychom tedy k mladým za ně mluvili my. Nakonec jsme si vysvětlili, že my neprodáváme produkty, ale jde nám o společenskou změnu. I proto začínáme s pořádáním workshopů v bankách pro rodiče z řad zaměstnanců na téma, jak s dětmi o penězích mluvit. Míváme tam jednoho člověka kolem čtyřicítky a jednoho z GenZ, bývá to docela vtipné. Jde nám o to, aby rodiče pochopili, že se mají s dětmi bavit, ale ne tak, že budou jako hrozně cool a přijdou s čepicí kšiltem dozadu, co už se dvacet let nenosí. Stačí, když prostě budou otevření a upřímní. A hlavně by neměli poučovat jen z titulu toho, že jsou starší. A mezi mýty, které vaše generace někdy šíří, je třeba to, že všechny půjčky jsou špatné. Nebo že je ostuda jít na úřad práce, když jsem třeba dokončil školu a teď úplně hned nevím, co budu dělat dál. Od toho tady ten úřad přece je, aby nám pomáhal ve chvíli, kdy nevyděláváme, a je to úplně v pořádku.

Jak se na vás tváří učitelé ve školách, když ve svých dvaceti přijdete dělat přednášku?

Je to tak 50:50. Nás si často objednávají aktivnější školy. Byl jsem třeba na gymnáziu, kde měli finanční gramotnost jako předmět a tam už jsme se koukali na to, jak do detailů počítat vnitřní hodnotu firem nebo akcií, a všichni byli hodně zapálení. Ale občas jsou i učitelé, kteří chtějí, abychom děti naučili počítat úroky, aby jim z toho příští hodinu mohli dát test a sami si během přednášky opravili nějaké písemky. Takový extrém naštěstí není často. Spíš jde o to, že velká část mladých lidí dnes plánuje podnikat, protože v tom vidí svobodu. Jenže co jim o podnikání řekne učitel, který je celoživotní zaměstnanec? Nebo i ty investice, to je pro učitele někdy těžký oříšek a oni si uvědomují, že na to téma sami nestačí.

Jaké máte s Nekrachni další plány?

Plánujeme teď víc rozjet právě vzdělávání v rámci online platformy (vzdělávací obsah pro mladé, materiály pro učitele, atp.), přidat nějaké hry a aktivity. Většina toho bude zdarma, něco lehce zpoplatněné. A díky podpoře Google.org (filantropické odnože Google) vytváříme novou verzi naší aplikace, která bude zaměřená na reálné životní výzvy. Ve výsledku bude zdarma, aby si ji mohl stáhnout a používat každý. Nejen mladí lidé, ale i učitelé, rodiče nebo třeba vedoucí skautského oddílu.

Jakub Rychlý (22) je inovátor se zájmem v oblasti vzdělávání a volného času, primárně se zaměřením na finanční gramotnost, participaci a inovace. Nechal se v 16 letech zplnoletnit kvůli podnikání. Spoluzaložil dvě neziskové organizace – nejprve Středoškolský sněm hl. m. Prahy, následně Nekrachni. 

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.