Sex je všude, ale ve vztazích jsou mladí lidé ztraceni, říkají moderátorky podcastu Vyhonit ďábla

Pro jak staré diváky je vlastně pořad Na záchodcích? Když mám doma desetiletou dceru, bude to už pro ni?

Zuzana: Nejspíš záleží na konkrétní epizodě. Myslela bych si, že takový díl Menstruace, puberta by už pro desetiletou holku mohl být klidně vhodný. Já sama jsem například dostala poprvé menstruaci právě v tomto věku a vůbec nic jsem o ní nevěděla, takže jsem byla hodně zaskočená. Může se to zdát brzy, ale nejsem v tom nijak výjimečná, takže tady bych neváhala. Možná bych si jen – být rodičem – napřed epizodu zhlédla sama a až potom ji pustila dítěti. Cílovka pořadu je někde mezi 13 a 19 lety. Sexuální výchova ve školách je na mizerné úrovni a lidé čerpají informace z porna nebo od vrstevníků. Připadá nám důležité nabídnout mladým lidem alternativu, jak čerpat informace o sexu a intimních tématech. Záchodky to navíc zprostředkovávají zábavnou formou. 

Terézia: Podcast Vyhonit ďábla je primárně určený starším lidem, asi tak v našem věku, tedy kolem 23–27 let. Objevují se nám ale i osmnáctiletí a mladší, kteří si nás najdou přes různé streamovací platformy. A ti nám potom píšou. 

Jak jste vybíraly témata?

Terézia: Témata nám v podstatě sama vykrystalizovala. Už tři roky se Zuzanou vytváříme podcast o sexu a intimitě Vyhonit ďábla a pro účely televizního pořadu Na záchodcích jsme daly dohromady otázky a témata, o kterých s námi komunikují naši nejmladší posluchači. Jsou to témata spojená s proměnami těla v dospívání, sexuální orientací a prvními sexuálními vztahy. 

A co vám posluchači a diváci píšou?

Terézia: Opravdu mladí lidé kolem čtrnácti patnácti let se na nás nejvíc obracejí s otázkami kolem prvního sexu. Jaké to bude? Bude to bolet? S kým a kdy by člověk měl mít první sex; a vadí, když to není dlouhodobý partner? Měli bychom použít kondom? Hodně otázek se točí kolem začátku sexuálního života.

Byly jste vůbec jako mladé studentky připravené na to, že když budete natáčet podcast o sexu, že se stanete pro opravdu mladé lidi nějakou autoritou, co se týče sexu a intimity?

Zuzana: Je to velká zodpovědnost a na začátku jsme to vůbec nečekaly. My jsme si podcast vytvářely pro zábavu, ale postupně, jak přibývalo posluchačů a posluchaček, začaly jsme si právě tu zodpovědnost uvědomovat. Lidé nám píšou i na instagramu, chtějí se svěřit, ale často chtějí také nějakou radu. My ale nejsme psycholožky ani sexuoložky. Můžeme otevřeně sdílet svoje zkušenosti, což taky děláme, ale nechceme nikomu radit. To se totiž v Česku často děje, že lidé neváhají poradit, i když vlastně o tématu nic moc nevědí. To se my určitě snažíme nedělat. Takže i ty mladé posluchače odkazujeme na odborníky a odbornice, které si často zveme i do podcastu, například gynekoložky nebo urologa. Při vývoji pořadu Na záchodcích jsme se taky radily s gynekoložkou. 

Potřebujeme vůbec ještě sexuální výchovu, když je dnes sex všude kolem nás? Nevědí toho kolikrát děti o sexu až moc?

Terézia: To záleží, co tím přesně myslíte, když řeknete, že sex je dnes všude. Ano, nahá těla jsou vidět leckde, taky je velmi snadné narazit na porno – a mimochodem dopad pornografie na děti se podle mě pořád málo reflektuje…

Zuzana: Porno není realita. Lidé, kteří se učí o intimních vztazích z porna si to ale mohou myslet. Je důležité se s lidmi bavit o tom, že porno jsou scénáře a fantazie, ale v reálu to funguje jinak. Například pouhá penetrace přivede k orgasmu jenom asi 40 procent lidí s vagínou, v pornu orgasmus ale zažije každá.  

Terézia: Takže abych zodpověděla vaši otázku, tak technicky toho o sexu vědí dost, ale ve vztahových věcech jsou podle mě stejně ztracení, jako jsme byly v jejich věku my.

Můžete uvést příklad?

Terézia: Sem patří například záležitosti týkající se konsentu a vlastních hranic. Jak poznám, že mnou někdo manipuluje? Co vůbec chci zkoušet a není to příliš brzy? My se Zuzanou jsme se sexem nezačínaly dřív než naši vrstevníci, ale stejně jsme se shodly, že jsme klidně ještě mohly počkat a ničemu by to neuškodilo. Teď jsme mnohem starší, a přesto toho pořád spoustu nevíme. Lidé jsou různí a jejich zážitky také, ale podle nás je neustále třeba zlepšovat komunikaci o sexu ve společnosti. 

Zuzana: Já s tím naprosto souhlasím. Nezdá se mi, že by dnešní děti a dospívající toho o sexu opravdu tolik věděli. Vědí o ženském potěšení, klitorisu, testování se na pohlavně přenosné nemoci? Znají různé možnosti antikoncepce? Vědí, že za výtok není třeba se stydět? Že to není špína? Takto bych mohla pokračovat ještě dlouho… Jasně, témata sexu a těla jsou všude, i ve videích na TikToku, které se snadno sdílejí. Jenže tam je k vidění pouze explicitní obsah, ale nic se tam nevysvětluje, takže takové video může vzbudit otázky, ale nenabízí reflexi ani odpovědi. Takže za nás se o sexu nemluví dost, respektive nemluví se o tom, o čem by se mluvit mělo, a to je třeba porno a konsent neboli souhlas se sexuální aktivitou.

Jakou sexuální výchovou jste vlastně prošly vy, doma i ve škole?

Zuzana: Já jsem žádnou sexuální výchovu neměla. Ve škole vůbec nic, jen jednou se s námi jedna učitelka pobavila o sexu víceméně ze své dobré vůle. Naštěstí jsem ale měla dobrý a celkem otevřený vztah s mamkou, takže ta mi nějak vysvětlila, co to je sex a jak probíhá. Zdaleka nejvíc informací jsem ale čerpala z časopisu Bravo Girl a jeho poradny. Tam jsem si leccos přečetla, a když mi to nebylo jasné, chodila jsem se doptávat mamky – třeba z toho, jak na stránkách popisovali masturbaci, jsem opravdu nebyla moudrá. Bylo to ale lepší než nic a nic jiného stejně nebylo. Nejvíc jsem se stejně dovzdělala, až když jsme s Terézií začaly nahrávat podcast. Zejména v prvních dílech je vidět, že jsme měly pocit, že víme všechno, ale tak to rozhodně nebylo. Kolikrát jsme plácly nějakou hloupost a doteď ji máme na talíři.

A jak to bylo u vás, Terézie?

Terézia: Taky žádná sexuální výchova neprobíhala, a navíc ani s mamkou jsem se nemohla bavit úplně svobodně. Jen mi vysvětlila menstruaci a řekla, že při sexu mám používat ochranu – ale jakou, to už jsem si asi měla přečíst v knížkách. Věděla jsem jen, že tabletky nejsou pro tělo dobré, a proto je ženy u nás v rodině neberou. Potom jsem se taky dozvěděla, že když se „něco stane“ – míněno, že otěhotním – tak mám přijít a s mamkou to „nějak vyřešíme“, protože je třeba, abych dostudovala. Většinu znalostí v oblasti sexu a intimity jsem tudíž čerpala z časopisů určených dospělým ženám, které některá ze spolužaček mámě sebrala ze šuplíku a přinesla je do školy, kde jsme si je s ostatními holkami prohlížely. Učila jsem se za pochodu a od kamarádek.

Jak by se podle vás mělo s dětmi mluvit o sexu?

Terézia: No hlavně by se prostě mělo mluvit. Ve škole, doma... hlavně z tohoto tématu nedělat nějaké tabu. Když se dítě zeptá, můžeme přece jazyk a celkově obsah přizpůsobit jeho věku. Nemusí se mu v šesti letech vysvětlovat orgasmus, ale to, že tatínek má spermie a maminka vajíčka, a když se spojí, vznikne v bříšku miminko, to většině dětí dlouho celkem stačí. Navíc se pak nebojí doptat se, když už potřebují vědět víc. Nejhorší mi připadá, když se tento hovor odkládá, až bude dítě starší, jenže vhodný okamžik stále nepřichází, až pak je potomkovi třináct a celé je to neskutečně trapné.

Zuzana: Jasně, když rodiče pořád nevědí, jak na to, můžou klidně použít náš pořad. Můžou jim ho jen tak doporučit nebo se na něj podívat společně... Může to být dobrý start k nějakým rozhovorům.

Terézia: Ještě si vzpomínám, jak jsme se v sedmé třídě dostali v biologii k pohlavním orgánům. Učitel nevěděl, co se sebou, my jsme nevěděli, co se sebou, všichni jsme se červenali. Tak tohle rozhodně není cesta! A co je podle nás hodně důležité: spojit to rovnou s otázkami konsentu. Kdo se dítěte může a nesmí dotýkat, že můžeme kdykoliv říct NE... Pak si podle mě můžeme být mnohem víc jistí tím, že mladí neskočí do sexuálního života zbrkle. A pokud rodiče fakt nevědí, můžou se dokonce přihlásit na seminář nebo workshop, kde se mluvit o sexu naučí. Za nás to určitě má smysl.

Zuzana Kašparová vystudovala na Karlově univerzitě žurnalistiku a mezinárodní vztahy, věnovala se studiu středovýchodní Evropy a Balkánu. Učí tanec, je koordinátorkou projektu Akumulátor o politické participaci mladých lidí a společně s Terezií dělá podcast o sexu, intimitě, vztazích a tělesnosti Vyhonit ďábla. Tato témata rozebírají i v pořadu České televize Na záchodcích. Ve volném čase ráda ukončuje procházky dobrým jídlem, udržuje přátelství, dozvídá se nové věci, líbá Matěje a čte knihy nebo noviny. 

Terézia Ferjančeková pochází z Popradu, za studiem se přestěhovala do Brna, kde vystudovala žurnalistiku a sociologii. Tam také začala spoluvytvářet podcast Vyhonit ďábla a působit jako lektorka pro organizaci Konsent. Nenávidí psaní medailonků a momentálně se snaží přežít v Praze. Pomáhá jí k tomu chození do kina, nakupování knih a přátelství. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.