Je školka „v lese" pro každé dítě a pro každého rodiče? Jakou mají zkušenost ve Skotsku

V roce 2006 jste založili ve Skotsku první přírodní školku - Whistlebrae Nature Kindergarten. Jak to v ní chodí?

Ve zkratce: děti od dvou do šesti let jsou venku a hrají si spolu. Smíšené skupiny jsou pro děti přirozené. V minulosti byly rodiny větší, děti měly více sourozenců a hrály si pohromadě. V dnešní době jsou rodiny menší, často jen s jedním dítětem, a děti nemají moc možností trávit čas s jinými dětmi trochu jiného věku, učit se od starších a vést mladší. Tak to dřív normálně fungovalo.

Kolik času děti stráví venku?

Řekla bych že až 90 %. V létě i 100 %, v chladnějších ročních obdobích 70 - 80 %.

A není jim zima?

Není. Musí být samozřejmě dobře oblečení, ale pak jim zima není. Vidíte na nich, že je jim venku dobře, že se cítí přirozeně.

Děti si na takový režim možná zvykají rychle, ale co učitelé? Slyšela jsem, že tyto přírodní školky nehledají učitele snadno a to právě proto, že dospělým je na rozdíl od dětí venku zima, mají-li tam trávit celé hodiny, i na podzim nebo v zimě, a to nejen když svítí sluníčko, ale i za pošmourného nebo sychravého dne.

Jasně, lépe to snášejí dospělí, kteří strávili hodně času venku jako děti a jsou na to zvyklí. Je to práce pro někoho, kdo si rád obuje pohorky, pořádně se obleče a nasadí si teplou čepici. Je to práce pro milovníky outdooru. Ti si v pobytu venku libují až tak, že se z toho u nich někdy může vyvinout  závislost. Po několika hodinách strávených v místnosti už jsou celí nesví a chtěli by ven…

A v čem spočívá přínos pro dítě? Já jsem dětství taky trávila venku, s jinými dětmi, tedy až na základní škole. Odpoledne jsme lítali venku a dělali, co jsme chtěli, ale nemám z toho pocit, že bych se při tom kdovíco naučila.

To je právě ten trik. Děti se venku učí, aniž by měly pocit, že se učí, aniž by si to uvědomovaly. Je to prostě tak přirozené, že to je nenápadné. Ale dítě se hrou venku rozvíjí, jak fyzicky, tak duševně. Při lezení na stromy se naučí pracovat s tělem, zároveň pohyb v přírodě vyžaduje neustálou pozornost, váš mozek musí být zkrátka zapnutý, musíte dávat pozor na hodně věcí kolem, třeba abyste neuklouzli a nespadli do potoka. Dítě se rozvíjí i emocionálně, cvičí si výdrž, odolnost, sebedůvěru.

Jak jste se k přírodní školce a vzdělávání venku dostala?

Jako dítě jsem ráda trávila čas venku. Pak jsem vyrostla a začala jsem pracovat ve školství. V rámci své profese jsem navštěvovala školy a školky a viděla tam hodně ne moc šťastných dětí i učitelů, a to i v zařízeních, která byla považovaná za modelová, perfektní, s nejlepšími standardy. A tak mě napadlo, že ten pocit nespokojenosti možná souvisí s tím, že jsou všichni zavření většinu času v místnosti, ven se chodí jen na krátkou procházku a to jen, když je hezky. A tak jsme se rozhodli, že proti tomuto konceptu zkusíme postavit koncept přírodní školky a jednu takovou jsme v mém rodném Skotsku před dvanácti lety založili.

Takové zařízení funguje na úplně jiných principech než běžná školka. Je těžké se asi vejít do hygienických standardů, nebo ne?

Ano, v přírodě nemůžete dodržet třeba předepsaný počet toalet na počet dětí. Takže jsme museli pracovat s místními kontrolními organizacemi a přesvědčit je, aby nám i tak daly povolení. Museli jsme také inspektory přesvědčit, že venkovní přírodní školky mají alespoň stejný vzdělávací efekt jako ty běžné. A ve všech zkoumaných kritériích jsme dostali ta nejlepší hodnocení. To nás nadchlo.

Takže jste museli nějak prokázat, že přírodní školka má dobrý vliv na rozvoj dítěte, a rozptýlit pochybnosti o tom, že děti venku jen divočí…

Samozřejmě i v přírodní školce se plánuje, co se bude dělat, aktivity mají nějaký koncept. Vedeme děti ke hře, kterou se zároveň učí. A používáme k tomu materiál, který najdou v přírodě: klacky, listí, kameny… Od vzniku prvních přírodních školek už uplynuly desítky let a máme teď již přesvědčivé důkazy: takový způsob předškolního vzdělávání je dětem prospěšný, podporuje jejich duševní pohodu i rozvoj.

Kontrolní instituce i mnozí rodiče se jistě bojí toho, že děti se při hře zašpiní a pak třeba jedí špinavýma rukama a mohou z toho onemocnět. Jak rozptylujete tento strach?

Nechali jsme si udělat rešerše o tom, jaké hygienické normy jsou zásadní, aby zdravotní rizika nevznikla. Je třeba si mýt ruce před jídlem, ošetřit hygienu toalet a bezpečnou přípravu jídel. To je dostatečný rámec. Z čistoty není třeba dělat modlu ani na ní obsesivně ujíždět. Jsou různé druhy špíny a některé jsou naprosto neškodné.

Vše to zní tak idylicky… Je na tomto přírodním způsobu předškolního vzdělávání vůbec něco, co byste viděla kriticky?

Možná to, že někteří lidé to moc prožívají a jsou extrémními přívrženci pobytu venku za každou cenu. Ale v našem pojetí to není nějaký program na přežití v extrémních podmínkách, netrénujeme děti, aby vydržely všechno. Takže když venku mrzne a fouká ostrý vítr, já říkám jděte dovnitř a ohřejte se! Všechno by se mělo posuzovat selským rozumem.

Osobně jsem velmi přesvědčená o tom, že tento druh vzdělávání není jen pro vybranou partu zvláštních lidí, je dobrý pro všechny. Nepodporuji vytváření klanů s alternativním životním stylem, které se odtahují od zbytku společnosti. Přeji si, aby se tenhle přístup ke předškolnímu vzdělávání – více pobytu venku -  stal součástí hlavního vzdělávacího proudu, protože je dobrý pro všechny. A ačkoli to zatím není všeobecně sdílený názor, ledy se začínají hýbat. Skotský stát nyní rozhodl zkušebně otevřít školky zaměřené na pobyt venku v Glasgow a Edinburghu a případně pak tento koncept rozšířit po celém Skotsku.

Claire Warden je mezinárodně známou osobností na poli přírodní pedagogiky a zážitkového učení. Podporuje rozšíření předškolního vzdělávání v přírodě. Claire navštívila Prahu kvůli konferenci lídrů hnutí lesních mateřských škol z celé Evropy, která se konala  29. listopadu – 2. prosince 2017. Organizátorem byla Asociace lesních mateřských škol.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.