Školní asistentka: Někdy prostě musím jít a zatáhnout žaluzie

Jak jste k tomuto zaměstnání přišla?

Vyučila jsem se v kožedělné výrobě a po maturitě šla pracovat na poštu. Po dvaceti letech jsem chtěla změnu. Mám ráda děti, sama mám dvě vlastní, tak jsem si udělala roční specializaci vychovatel a pedagog volného času na pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové a k tomu kurz pro asistenta pedagoga. Trval asi tři čtvrtě roku, šlo o víkendové studium. Dali nám tam pedagogický základ, nejvíc jsem se stejně ale naučila až v terénu. Po ukončení kurzu jsem obešla pár zařízení a našla si místo asistentky pedagoga, nejdřív ve školce, pak na základním škole, kde jsem teď.

O koho se staráte?

Už druhým rokem mám na starosti Martina, chlapce s projevy autismu. Je šikovný, zajímá ho cestování, mapy na googlu, cizí jazyky, počasí. Počasí za oknem je pro něj jak magnet! Padající déšť by pozoroval celé hodiny. Je vtipný. Nedávno jsme se nasmáli, když říkal: „Je už úplně škola, nebo ještě aspoň trochu prázdniny?“

Co je přesně vaším úkolem?

Povzbuzovat ho, aby se soustředil na to, co se zrovna ve třídě dělá. Pobízím ho k práci. Někdy je to oříšek a nezbývá nic jiného než jít a zatáhnout žaluzie, aby se duchem vrátil do třídy. Snažím se, aby nevypadl z výuky, ale když je unavený, radíme se s paní učitelkou o náhradním programu, třeba na češtině mu zadáme luštění křížovky, zkrátka něco zábavnějšího. Mým úkolem je někdy i nápověda. Takto jsme třeba hodně zlepšili rýsování. Martin strašně ryl, ale teď to dělá pěkně a sám si k tomu říká „musím jemně“. Když něco ode mě chce, dotkne se mě rukou.

Kolik času s ním trávíte?

Mám tříčtvrteční pracovní úvazek. Každý den přicházím do školy na osmou hodinu a kontroluji, zda má Martin připravené všechny věci. Jsem s ním na hodinách i během přestávky, pokud se někam přesouváme. Vodím ho na obědy, protože jídelna je mimo školu a jde se tam přes rušnou křižovatku. Končíme většinou v půl třetí, jednou týdně v půl druhé. Po škole Martina předávám mamince a babičce.

Pomáháte i jiným dětem?

Trochu ano. Paní učitelka kolem mě posadila dvě holčičky, které moc s nikým nemluví a mně se svěřují. Jedna má cukrovku, té pomáhám i píchat injekce.

Ilona Pozníková (41) již druhým rokem působí jako asistentka pedagoga na Základní škole v Pelhřimově.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.