V Británii se bojuje za zdravý školní oběd. Jamie Oliver ale narazil na lhostejnost rodičů

Školní obědy v anglických školách nejsou nejzdravější ani po desetileté snaze to změnit. Je těžké se vymanit z kouzla průmyslové přípravy jídel. Na rozdíl od českých školních obědů ty britské napodobují fastfood. Takové jídlo děti sice mají rády, ale tloustnou po něm. Proto britská vláda před pěti lety přešla k akci. Obrátila se na zakladatele úspěšného řetězce restaurací Leon, který nabízí zdravé jídlo ve formátu rychlého občerstvení. John a Henry o této poctě mluví na webových stránkách svých restaurací. Dostali za úkol zmapovat situaci a navrhnout, jak by zdraví prospěšný školní oběd měl vypadat. Podnikatelé, kteří také jako děti milovali Mc Donald´s, se rozjeli do škol a o rok později sepsali Školní stravovací plán. V roce 2015 dostali za své zásluhy o zdravější jídlo ve škole Řád britského impéria. Na základě jejich zjištění britská vláda školám nařídila, že musí dávat dětem méně smaženého jídla, zato více ovoce a zeleniny, a omezit slazené nápoje. Školy se ovšem hájí, že vše je otázka rozpočtu. Kvalitní jídlo je podle nich drahé. Proto některé z nich dostaly od vlády výjimku, a šlo často právě o školy, kam chodí děti z nemajetných rodin a se špatnými stravovacími návyky.

Mise Jamieho Olivera narazila na netečnost rodičů

Kromě toho podle průzkumů Food Trust Fund v Británii více než polovina dětí základních škol a ještě větší část středoškoláků školní obědy neodebírá. Místo toho si nosí si jídlo z domova nebo si něco koupí v automatu či ve fast foodu za rohem.  Změnit jídelníček školní populace tedy není snadné, i kdyby se podařilo změnit školní obědy. Na vlastní kůži se o tom přesvědčil sám Jamie Oliver. Slavnému kuchaři leží na srdci, aby jeho spoluobčané jedli lépe, jedli zdravě. Založil na to nadaci a již v roce 2005 požádal o schůzku tehdejšího premiéra Tonyho Blaira. Na ní mu prezentoval tristní podobu školních obědů a navrhl, že zapracuje na tom, aby byly nahrazeny obědy zdravými a lahodícími oku i chuťovým buňkám. Obědy, po kterých nebudou děti tlusté, ale plné vitality. Po deseti letech snahy ale médiím přiznal, že ve své misi zatím plně neuspěl. Péče o zdravé jídlo je v Británii doménou ekonomicky zajištěné střední třídy. Sociálně slabší rodiny samy krmí děti podřadnou stravou a školní iniciativa Jamieho Olivera, který navíc chce zavést daň z cukru, je přinejlepším moc nezajímá, přinejhorším irituje.

Britové v tom nejsou sami, na školní obědy si stěžují i italští rodiče

Přitom v mnoha evropských zemích to nejlepší jídlo pochází z kuchyní chudých, posteskl si Oliver nad nízkou stravovací kulturou Anglosasů. Italové, pokud měl Oliver na mysli tyto milovníky jednoduchého a kvalitního čerstvého jídla, mají ale ve školách podobný problém jako Britové. I tady se obědy připravují mimo školu, ze surovin upravených předem a zaletovaných v plastu, a jde o jídlo nekvalitní, fastfoodové. „Místo čerstvých vajíček do školy putují vaječné prefabrikáty v kilových sáčcích,“ říká Sabina Calogero z Genovy zastupující rodičovské sdružení Rete nazionale dei comitati mensa. Ze školního stravování se stal gastroprůmysl. Reprezentuje jej například firma Camst, pyšná na to, že do škol pronikla již v roce 1973 a nyní ročně fakturuje 100 miliónů eur za přípravu 22 milionů jídel pro školní jídelny a kantýny. V takových rozměrech těžko zajistit obědy, které by se podobaly staré dobré domácí kuchyni. Navíc se vše točí kolem úspor. Dvě třetiny nákladů jsou na pracovní sílu, jen třetina na suroviny. Rodičovská sdružení se bouří. Kritizují hlavně kořen celého problému - zavírání kuchyní ve školách a centralizaci přípravy jídel. Podle jejich informací například v Bologni už žádné kuchyně ve školách nezbyly.

Zlaté české obědy

„Takže naše školní jídelny jsou vlastně luxus,“ říká Lucie Anderson. Myslí tím přítomnost živých kuchařek, ať už vaří cokoli. Luciin syn navíc chodí v Praze do školy, která se přihlásila k programu zdravého vaření iniciativy Skutečně zdravá škola: „Dělá mu to dobře, vůbec není nemocný. A dokonce ho tam naučili jíst věci, které doma neděláme. Třeba mrkvový salát, o tom pořád básní.“

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.