„Svoboda slova je vědomí odpovědnosti,“ říká Apolena Rychlíková v Hlasu Heroine

Apolena Rychlíková, která působí v Alarmu a ve veřejnoprávních médiích, se otevřeně hlásí ke své levicové názorové orientaci. „Jsem přesvědčená o tom, že to, jestli jsem levicová, má maximálně dopad na to, jakým způsobem si vybírám témata, o kterých referuju,“ říká novinářka a filmařka.  

A jsou to často témata, o kterých se u nás dříve moc nepsalo. „V porevolučním budování jsme zapomněli na to, že tady jsou lidé, kteří ho nestíhali. V tom zápase začali prohrávat třeba už v 90. letech. Málo se mluvilo o systémových podobách sociálního vyloučení,“ vysvětluje Apolena Rychlíková. Novinářkou a dokumentaristkou se stala proto, že chtěla tuhle mezeru zaplnit. „Byla v tom moje vnitřní chuť zjistit, jak se jim žije, jak přemýšlejí, jak se jejich socioekonomická situace promítá do toho, jak vnímají demokracii nebo spravedlnost,“ říká. To proto se věnuje tématům, které považuje za podstatné pro celou společnost, jako jsou exekuce, feminizace chudoby, dopady klimatických změn nebo nerovné postavení regionů.

Velkou odezvu měl její dokument Hranice práce o neutěšených podmínkách lidí ve špatně placených zaměstnáních, který vytvořila se Sašou Uhlovou. „Nejsem sociální pracovnice, já popisuju realitu, ale nemůžu jim pomoct změnit jejich situaci, nemám na to žádné nástroje,“ upozorňuje Apolena Rychlíková. „Nějaký smysl to má, můžu věci posouvat, tenhle projekt výrazně posunul mediální scénu k většímu zájmu o sociální tematiku. Ale nezměním tím svět.“

Apolena je výrazná osobnost a spoustu lidí dráždí svými postoji i názory. Jako mnoho žen aktivních ve veřejném prostoru i ona čelí nenávistným komentářům. Přesto si nemyslí, že by jejich autoři měli dostat přísné tresty. „Myslím, že společnost by se to měla učit řešit jinak než tím, že někoho pošleš na x měsíců do vězení. Zároveň bychom měli umět nastavovat mantinely toho, jak se ve veřejném prostoru vyjadřovat, aby ti anonymní hejtři, kteří píšou extrémně odporný věci, se necítili tak, že na ně si spravedlnost nepřijde,“ uvažuje.

„Nemyslím, že Česká republika je země, která by potírala svobodu slova. Spíš se učíme vyrovnávat s tím, že mít svobodu slova znamená i mít odpovědnost za to, co říkáš,“ říká Apolena Rychlíková. „Svoboda slova je vědomí odpovědnosti. To, co říkám, může být kritizovatelný a má být kritizovatelný. Tuhle kritiku musím umět přijmout a nebrat ji automaticky jako útlak,“ dodává. Konkrétní příklady, jak řešit „nápravu“ autorů nepřijatelných komentářů, zmiňuje v podcastu Hlas Heroine.

V rozhovoru s Pavlem Houdkem se také zamýšlí nad rolí oligarchů, kteří vlastní média. „Není zdravé, když si Českou republiku v zájmu různých svých zájmů rozporcuje skupina oligarchů, kteří si přes svá média můžou vyřizovat účty nebo nastolovat vlastní agendu, kterou my ani nedohlídneme,“ soudí. „Média jsou vliv,“ je přesvědčená. „Oligarchové média mají, proto je důležité, aby byla i nezávislá média.“ 

K Apoleně patří i feministické postoje. „Jsem hrdá feministka,“ říká v podcastu Hlas Heroine otevřeně. „Feminismus je pro mě snaha o spravedlivý, solidárnější a bezpečnější společnost. Ve výsledku se netýká genderu, je to emancipace a větší svoboda pro všechny – pro muže, kteří se rozhodnou pečovat, pro ženy, které se rozhodnou pečovat, i pro ženy, které se rozhodnou nepečovat… Je to podhoubí, ze kterého může vyrůst svobodné rozhodování.“

Proč ji zajímá, co si myslí a čím žije generace zoomerů? A o čem budou její další filmy? Poslechtěte si další díl podcastu Hlas Heroine.