Léčí vojáky a téměř vyhořela. Nemohla bych to dělat, kdybych cítila každou bolest, říká psycholožka
Poté, co vloni na Ukrajinu vtrhly ruské vojenské síly, si Tetiana Jermolajeva nedovolila odpočívat. Psycholožka z východoukrajinského města Dnipro se rozhodla veškerý svůj čas věnovat vojákům a raněným, kterým prožitá válečná traumata vzala naději a rozervala duši. Práce v atmosféře plné zoufalství i odhodlání ji ale naučila důležitou věc: o vlastní duševní zdraví musí pečovat každý. A především ti, na jejichž pomoc a radu okolí nejvíce spoléhá. „Stačilo už jen málo k tomu, abych absolutně vyhořela,“ připouští Tetiana pro web Heroine.cz.
Psycholožka Tetiana Jermolajeva sedí v obýváku svého bytu v jihoukrajinském Dnipru. V telefonu má aplikaci, která jí riziko vzdušného náletu vyhodnocuje. Během našeho hodinového rozhovoru se protiletecký poplach v téměř milionovém městě spouští dvakrát. Tetiana zatím usuzuje, že k rychlému přesunu do bezpečí není důvod. Za rok a čtvrt si člověk na válku zvykne. Nebo o tom alespoň musí sám sebe přesvědčovat, den co den. Jedině tak jde pokračovat v práci a ve vlastním životě. „Sama vnímám, jak mám zmrazené emoce,“ přiznává ukrajinská psycholožka. „Dovoluje mi to pracovat s lidmi. Kdybych intenzivně cítila bolest každého člověka, nemohla bych tohle zaměstnání dělat. Všichni v našem městě se ale nacházíme v jakési bublině nekončícího stresu. Lidé mají snížený práh radosti a bolesti, méně o sebe pečují. Podvědomě totiž cítí, že by se měli spíš starat o druhé. Pomáhat.“
