Covid jako nemoc z povolání? Učitelé mohou žádat o odškodnění

„Minulý rok v září jsme měli pocit, že už je covid dávno pryč, děti se vrátily do škol bez roušek a s nimi i moje maminka, učitelka jazyků,“ vypráví advokátka Alice Kubů Frýbová. Měla pár dnů do svatby, všechno bylo zalité sluncem. Tedy aspoň do chvíle, kdy její maminka, učitelka na střední škole, onemocněla covidem. „Jazykáři většinou hodně chodí mezi žáky, učí menší skupiny v menších třídách, během dne vidí hodně žáků v těsném kontaktu, a máma si prostě vytáhla černého Petra. Svatbu jsme zrušili pár dnů před termínem a čekali, co bude dál,“ vzpomíná advokátka. Maminka měla středně těžký průběh, několik dnů strávila v nemocnici. Mezitím se zavřely školy, takže ačkoliv byla na neschopence doma a stále pozitivní, po třech týdnech už začala distančně vyučovat.

Tady by příběh mohl šťastně skončit, protože dokonce i na tu odloženou svatbu už došlo. Alice Kubů Frýbová se ale ve své advokátní praxi specializuje mimo jiné i na náhrady škod na zdraví nebo životě, takže jí celá situace nedala spát: „Říkala jsem si – u zdravotníků se nárok na odškodnění za onemocnění Covid-19 předpokládá. Ale i učitelé jsou ohrožená skupina, mnozí z nich se covidem nakazili ve škole, onemocněli, měli i těžký průběh s dlouhodobými, nebo dokonce trvalými následky. Nemohli by mít i oni nárok na odškodnění?“

Neschopenka, bolestné, trvalé následky...

Člověku se v práci může přihodit spousta nepříjemností. Kromě protivného šéfa nebo kolegů sem patří například i nemoc z povolání (například u horníků rakovina či rozedma plic) nebo pracovní úraz. Za tyto patálie, na rozdíl od protivného šéfa, zaměstnancům náleží odškodnění. Důležité je, že ho nevyplácí zaměstnavatel, nýbrž pojišťovna, jelikož zaměstnavatel povinně každý měsíc za všechny své zaměstnance odvádí nějakou částku právě pro případ pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.

„Když horník onemocní rozedmou plic, už se nezkoumá, jestli vedle toho náhodou nekouřil jako pokažená kamna. Prostě se ví, že šachta je místem se zvýšeným rizikem. Analogicky, pokud byl ve škole nebo konkrétní třídě hygienou řešen výskyt covidu, je rizikovým prostředím škola nebo třída,“ vysvětluje Alice Kubů Frýbová. Nakažený učitel je s covidem mnohdy i několik týdnů na neschopence, a to je jen začátek. Pozor ale, pouhý pozitivní test není nemocí z povolání. Učiteli musí být špatně, mít horečku, kašel nebo problémy s dýcháním. „Učitel má vždy nárok na dorovnání plného platu a nárok na odškodnění za vytrpěnou bolest, takzvané bolestné. V případě těžších průběhů se můžeme bavit o míře snížení společenského uplatnění,” vysvětluje advokátka. Konkrétní částky se liší případ od případu, ale bolestné se může pohybovat v řádu desetitisíců až nižších statisíců, trvalé následky v řádu statisíců až milionů. A pro představu: případné úmrtí začíná na částce 692 300 korun pro každého z blízkých pozůstalých, kterými jsou manžel, děti a rodiče.

Škola, hygiena, pojišťovna a spousta papírů

Tyto částky ale učitel nedostane automaticky, je třeba o ně aktivně usilovat, jako to udělala i maminka Alice Kubů Frýbové. Pro zaměstnavatele je toto řízení nové a mají z něj obavy, proto celé řízení nemusí být právě příjemné. „Pojišťovna může zkoumat, zda zaměstnavatel náhodou něco nezanedbal, protože potom může peníze vymáhat po něm,“ vysvětluje právnička Kubů Frýbová. V podstatě je třeba, aby učitel navštívil lékaře, který je v jeho regionu zodpovědný za posuzování nemocí z povolání, dodal mu veškeré lékařské zprávy. Následně školu zpravidla navštíví hygiena, pak se vše vrací k lékaři, který vydává posudek o uznání nemoci z povolání.

Vyřizování odškodnění za komplikace spojené s covidem není jednoduché, na druhou stranu ale ani běžně přiznávané částky nejsou úplně nízké. Podle mluvčí Generali České pojišťovny se v roce 2020 pohybovalo průměrné odškodnění za covid kolem 80 000 korun. Lidé někdy mají pocit, že je jaksi nemorální usilovat o odškodnění. „Na druhou stranu je to jejich právo, stejně jako kdyby měli pracovní úraz nebo se stali obětí dopravní nehody. Proč si tedy o svoje odškodnění neříct?“ dodává Alice Kubů Frýbová.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.