Nízká porodnost patří mezi velké bolesti řady vyspělých států. Podle statistik Eurostatu se v roce 2022 v Evropské unii narodilo 3,88 milionu dětí – pod čtyři miliony toto číslo kleslo poprvé od roku 1960. Populační problém samozřejmě zdaleka neřeší jen Evropa, s rekordně nízkou mírou porodnosti se potýkají země napříč regiony. Patří mezi ně třeba Japonsko, jehož krajně pravicový politik minulý týden přišel se vskutku originálním řešením: provádět hysterektomie, tedy odstranění dělohy, povinně všem ženám po třicítce.
Lídr Konzervativní strany Naoki Hyakuta v živém přenosu na YouTube neskončil jen u mrzačení jako z dystopického filmu. Mezi další svoje děsivé nápady zařadil například zákaz studia ženám po osmnáctém roce věku nebo zákaz sňatku ženám po dosažení 25 let. Podle Hyakuty by striktní časová osa Japonky nutila k brzkému založení rodiny. Kromě toho by se nemusely obtěžovat s něčím tak otravným, jako je vzdělání, zatímco poslušně rodí zbrusu nové generace Japonců a Japonek (jinak jeho výroky v podstatě číst nelze). Poté, co video vyvolalo na domácí půdě i v zahraničí oprávněné zděšení, se Hyakuta omluvil s tím, že jeho záměrem bylo, aby jeho tvrzení působila jako „ze science fiction příběhu“ a „rozvířila veřejnou debatu“. Na sociální síti X také později zdůraznil, že taková představa společnosti „neodpovídá jeho osobním přesvědčením“ a byla prý čistě teoretická. Tak to je úleva.
Někdo může namítat, že krajně pravicové blouznění muže, podle něhož Japonsko v minulém století nespáchalo žádné válečné zločiny – kromě těch z druhé světové války popírá také takzvaný Nankingský masakr, během něhož příslušníci japonské armády brutálně pobili a znásilnili desetitisíce lidí –, je jen ojediněle nechutným produktem vyhrocené atmosféry sociálních sítí a výsledné bitvy o alespoň několik sekund uživatelské pozornosti.
Jenže to bychom nesměli zároveň přihlížet dění ve Spojených státech po zrušení precedentu Roe vs. Wade, kvůli němuž teď jednotlivé státy významně zpřísňují své potratové politiky a zahrávají si s životy žen. O právo rozhodovat o vlastní děloze se s feministickými aktivistkami stále přetahuje také brazilská vláda, připomínají tamní internetové noviny Brasil de Fato. A ve výčtu zemí, které podobným způsobem zasahují do ženské autonomie, nesmíme pochopitelně zapomenout zmínit ani Polsko, kde jsou potraty zakázány úplně.
Polsko je ovšem v kontextu tohoto komentáře zajímavé ještě z jednoho důvodu. Tamní porodnost totiž v roce 2022 dosáhla nejhoršího výsledku za posledních 75 let – a v loňském roce znovu rapidně klesla. Faktory ovlivňující to, kolik žen na svět ročně přivede potomka, nebo to, kolik má průměrná žena za svůj život dětí (tzv. úhrnná plodnost) se pochopitelně nedají vydestilovat „jen“ do podoby reprodukčních práv v dané zemi – je ale jasné, že do hry logicky vstupují.
Řešení, která by ženy (ve skutečnosti páry, ale o roli mužů v celé této problematice zajímavě téměř neslyšíme) podpořila v touze zakládat a rozšiřovat své rodiny, už dávno známe. A mluvíme o nich neustále, prakticky křičíme.
Je pravda, že například v amerických státech s nově zpřísněnou potratovou politikou se podle americké zpravodajské stanice CNN v první polovině loňského roku narodilo asi o 32 tisíc dětí víc, než se původně čekalo (zároveň se ale v Americe po zrušení Roe vs. Wade zvyšuje kojenecká úmrtnost, takže si nad tamní statistikou nemohou příliš mnout ruce ani nejcyničtější z politiků). Problémy Poláků ale ukazují, že vztah mezi dryáčnickou kontrolou nad ženskými těly a zvýšením porodnosti není ani zdaleka jednoznačný a vůbec nemusí vést k autoritáři požadovanému efektu, spíš naopak. Jak navíc praví žitá historická i současná zkušenost, potraty po zákazu nikdy úplně nezmizí, jen se stávají zdraví a životu nebezpečnými.
Dopady na populaci ostatně může mít „utahování šroubů“ ve společnosti obecně – podle analýzy Denníku N k významnému snižování porodnosti na Slovensku přispívá mimo jiné to, že v tamní nejisté politické a ekonomické situaci si někteří Slováci a Slovenky, kteří tu možnost mají, raději zakládají rodiny v zahraničí.
Přesuňme se teď od sousedů na chvíli zpět domů. Podle dat Českého statistického úřadu se loni v Česku narodilo lehce přes 91 tisíc dětí, což byl jeden z nejslabších výsledků v historii. Rychlým tempem navíc klesla už podruhé v řadě a letošní prognózy nejsou o nic optimističtější.
Patrně nejvíce frustrující aspekt celé této leckdy bizarní diskuze o populačním vývoji a černých scénářích (tuto roli dříve rád plnil expremiér Andrej Babiš, jemuž je stýskání po vyšší porodnosti bytostně vlastní) se tudíž dá ilustrovat i na českém příkladu: řešení, která by ženy (ve skutečnosti páry, ale o roli mužů v celé této problematice zajímavě téměř neslyšíme) podpořila v touze zakládat a rozšiřovat své rodiny, už dávno známe. A mluvíme o nich neustále, prakticky křičíme. Potřebujeme zkrácené úvazky, flexibilní pracovní dobu, dostatek školek a dětských skupin, narovnávat pay gap, podpořit otce na rodičovské... a tak dále. Marně. Místo toho se ve Sněmovně tento měsíc objevil návrh na to, aby se ještě omezila docházka dětí do školek a dětských skupin, aby si náhodou matky nemohly efektivněji slaďovat rodinný a pracovní život.
Stačilo by přitom jen naslouchat tomu, co chybí skupině lidí, na něž házíme odpovědnost za náš populační vývoj. Anebo můžeme začít odebírat dělohy jako v nejtemnějším hororu. Pokud ale mají země po baby boomu vypadat jako Hyakutova vize Japonska – nechte je raději vymřít.