Pařízek v ženském vydání? Kauza sprosté gynekoložky připomíná, že fat shaming škodí zdraví stejně jako obezita
Řešíte reprodukční problémy, gynekologické obtíže, nebo chcete prostě jen nezanedbat prevenci. U lékařky se ale dočkáte jen nadávek a hrubosti. To se stalo pacientkám líbeznické gynekoložky Veroniky Galambošové. Video, na němž na jednu z nich vulgárně křičí, tento týden proběhlo médii. Případ Galambošové, které kromě pacientek s reprodukčními problémy zjevně vadí i lidé s obezitou, nápadně připomíná jiného odborníka, jehož posláním by mělo být pomáhat ženám v těhotenství a při porodu. O tom, v čem by jejich chování mohlo být nezáměrnou inspirací, píše v komentáři pro web Heroine.cz Gabriela Knížková.
Jsou to pouhé dva měsíce, co veřejným prostorem rezonovala kauza uznávaného porodníka Antonína Pařízka, který se z pozice své expertizy rozhodl bojovat s klesající porodností v Česku pomocí pořádné porce body shamingu. A protože genderová vyváženost je důležitá – o tom v Heroine něco víme, ačkoliv to s ní myslíme o dost jinak – netrvalo dlouho, než se v českých médiích nedobrovolně objevila žena, jejíž mise je té Pařízkově podezřele podobná. Pod rouškou lékařské autority totiž zahrnuje především ponižování, zesměšňování a urážení jiných žen, které u ní hledají pomoc se zdravotními problémy.
Foto: Shutterstock
Řeč je o gynekoložce Veronice Galambošové ze středočeských Líbeznic, jejíž vulgární výstup z minulého úterý tento týden odvysílala televize Nova. Záběry pořídila jedna z pacientek, na níž si Galambošová vylila svůj vztek poté, co si žena přišla pro žádanku na vyšetření kvůli reprodukčním potížím. „Je mi to u prde*e. Táhněte do prde*e. Teď hned. Mám toho plný zuby. Okamžitě z mého prostoru vypadněte. Vypadněte. Fakt vypadněte. Moje nervy skončily. Laskavě si vemte svoje boty a táhněte z ordinace, kterou já si platím. A vaši imunologii ať platí váš starej, kterej vám neumí udělat haranta,“ křičí na videu gynekoložka. Pro televizi Nova své chování Galambošová později vysvětlovala tím, že ji k němu pacientka měla vyprovokovat, a že je podle svých slov „(...) impulzivní, cholerická, to je moje soukromá vlastnost“.
Na problémy s otěhotněním zřejmě Galambošová podobně „impulzivně“ reagovala vícekrát. Deník N například přinesl výpověď jiné pacientky Markéty B., které lékařka napřed chybně diagnostikovala syndrom polycystických vaječníků, aby jí následně hrubě sdělila, že s její obezitou stejně neotěhotní. V centru asistované reprodukce pak Markétě B. vyvrátili obě diagnózy. Jiná žena se Deníku N svěřila, že ji lékařka se sestřičkou poslaly domů s tím, že „doktorka takhle obézní pacientky přijímat nemůže, že na takovou váhu nemají lehátka, a ani neví, jestli vůbec někde nějaká taková doktorka bude“. Arogantní byla podle dalších výpovědí také k pacientkám, které si odmítly zaplatit nadstandardní těhotenský balíček.
Podobně tristní zkušenosti popisovaly i jiné ženy. Galambošová na výpovědi kromě prvotního výroku o cholerické povaze odmítá reagovat, její případ už ale řeší Česká lékařská komora, pro kterou není aktuální stížnost na líbeznickou zdravotnici první.
Citlivost je minimum
Je jasné, že v Česku působí spousta fantastických lékařů a lékařek, jimž patří velký dík. Nikdo z nás přesně neví, co otřesným záběrům křičící Galambošové předcházelo, to je pravda. Je také pravdou, že lékaři a lékařky jsou pochopitelně jen lidé a mají velmi náročnou a únavnou práci, která zahrnuje každodenní styk s různými typy pacientů a pacientek. S některými z nich bude nepochybně velmi těžké vyjít.
Podobně jako v případě Pařízka je ale chování gynekoložky daleko za hranicí lékařské etiky, ať už se před začátkem nahrávky v její ordinaci dělo cokoliv. Dovolili byste si ve vypjaté pracovní situaci sprostě křičet na kolegu, kolegyni, šéfa či šéfovou? Nejspíš ne. Pacienti a pacientky si zaslouží úplně stejný respekt. Možná ještě o to větší, že jsou oproti zdravotnickému personálu vždy ve výrazně zranitelnější pozici, i když zrovna neleží na gynekologické koze. Výbušná povaha, kterou paní doktorka zmiňuje ve své obraně, je navíc častou a průhlednou výmluvou všech šikanérů, které zrovna někdo nachytal při činu. Kdo se skutečně ovládnout nedokáže, neměl by v žádném případě pracovat s lidmi. V tu chvíli už o soukromé vlastnosti nemůže být řeč. U oboru, jako je lékařství, se jistá míra cizích návštěvníků a návštěvnic, s nimiž je potřeba jednat slušně, předem jaksi dá očekávat.
Chování obou zdravotníků je jistě extrémním příkladem, fat shaming je ale v českém lékařském prostředí problém častý a opomíjený. Jednu ze zmiňovaných pacientek Galambošové navíc stál správnou diagnózu. Obezita, jakkoliv problematická, totiž za všechny zdravotní problémy opravdu nemůže, jak je nezřídka pacientům a pacientkám s vysokou hmotností předhazováno.
O řád horší je fakt, že tímto způsobem gynekoložka jedná se ženami, které mají problém počít. Podle analýzy Světové zdravotnické organizace z roku 2023 se s neplodností potýká každý šestý člověk a míra reprodukčních potíží narůstá i v Česku. Navzdory příspěvkům od pojišťoven páry za léčbu zaplatí desítky až stovky tisíc a projdou si celou řadou intimních vyšetření. Nemluvě o pocitech rozčarování, smutku, stresu nebo nejistoty, která situaci, kdy zdánlivě všichni kolem vás jednoduše a bezpracně otěhotní, zatímco vy se k početí dostáváte jen těžko, provází. Citlivý přístup zdravotnického personálu je za takových okolností naprosté – ale nutné – minimum.
Připočtěte k tomu neuvěřitelný fat shaming, v němž si Galambošová s Pařízkem nezadají. Chování obou zdravotníků je jistě extrémním příkladem, fat shaming je ale v českém lékařském prostředí problém častý a opomíjený. Jednu ze zmiňovaných pacientek Galambošové navíc stál správnou diagnózu. Obezita, jakkoliv problematická, totiž za všechny zdravotní problémy opravdu nemůže, jak je nezřídka pacientům a pacientkám s vysokou hmotností předhazováno. Setkání s lékařem nebo lékařkou, kteří se k obézním pacientům neumí (nebo nechtějí) chovat lidsky, je tedy nejen nepříjemné, ale může být i zdraví ohrožující. Není pak divu, že má řada obézních lidí obavy do lékařských ordinací chodit, což má pro jejich zdravotní kondici leckdy ještě horší důsledky než kila samotná.
V takovém prostředí se zkrátka nechcete skrze lékařské prohlídky starat ani sami o sebe, natož se v něm snažit přivést na svět potomky. Místo hraběcích rad o tom, kdy, jak a proč mají ženy rodit, bychom jako společnost mohli častěji přemýšlet o tom, jak se k nim ohledně citlivého tématu chceme chovat - a odstrašující příklady v podobě Galambošové a Pařízka by k tomu mohly být nezamýšlenou inspirací. Možná pak zjistíme, že se nám problém s nízkou porodností řeší zase o trochu lépe.
