Těhotenství a porod je proces náročný tělesně i psychicky: platí to téměř pro každou ženu, bez ohledu na to, v jakém těle svoje dítě odnosí. To poslední, co potřebuje, je k tomu ještě pořádná porce body shamingu od zdravotnického personálu. Známý porodník Antonín Pařízek se před pár dny přesto rozhodl zahodit důstojnost rodiček i svou vlastní, aby vyrazil do boje s vymíráním českého národa. O tom, proč jeho příspěvek degraduje kromě pacientek i veřejnou diskuzi, píše Gabriela Knížková v komentáři pro web Heroine.cz.
V poslední době to vypadá, že zejména mezi staršími muži u nás i ve světě frčí nová sportovní soutěž. Pracovně ji nazývám „proč nám ženy nerodí“. Neplatí v ní pravidla fair play a její výsledky se neměří žádnou přesnou moderní technologií. Vyhrává ten, kdo do jejího průběhu vstoupí co nejhlasitěji a s co „nejupřímnějším zápalem“ (jinými slovy tak hulvátsky, jak to jen jde). Silnými hráči byli v minulosti třeba někdejší premiér Andrej Babiš, pro něhož je porodnost dodnes oblíbeným tématem (jak by ne, když je vlastníkem hned několika reprodukčních klinik) nebo japonský lídr konzervativců Naoki Hyakuta. V pomyslném závodu o to, kdo nejlépe dokáže kibicovat ženy, se ale tento týden dostal do vedení porodník Antonín Pařízek z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Gynekolog na svých sociálních sítích před pár dny zveřejnil příspěvek, v němž nabízí svůj pohled na pokles počtu živě narozených dětí v Česku. Jedním z hlavních problémů je podle Pařízka obezita těhotných a rodících žen. „V současné době jsme v České republice svědky epidemie nadváhy a obezity žen v jejich reprodukčním věku,“ napsal – a pro ilustraci přiložil fotografie vlastních pacientek. Vyobrazené ženy, těhotné či po porodu, na nich stojí zády zcela bez oblečení, nebo v neforemném nemocničním prádle, v němž se důstojně necítil nejspíš nikdy nikdo na světě. Aby bylo úplně evidentní, co chce obrazovým doprovodem říci, dopsal Pařízek na každou z fotografií jejich váhu.
Profesor snímky po silné kritice na sociálních sítích a z řad lékařů a lékařek ve čtvrtek smazal. „Na základě rozhodnutí vedení Všeobecné fakultní nemocnice, jsem fotografie dokumentující katastrofu – epidemie obezity v naší zemi, stáhnul. Přestože konkrétní ženy byly nejenom neidentifikovatelné, ale dokonce souhlasily s fotografováním, což je ostatně zcela zřejmé,“ doplnil. Souhlas s fotografováním ale neznamená také souhlas se zveřejněním výsledných fotografií.
Co zřejmé není, je to, komu byl Pařízkův příspěvek určen. Měly „fotografie dokumentující katastrofu“, jak je gynekolog nazývá, vyvolat seriózní odbornou diskusi? Pokud ano, není žádný důvod je sdílet se širokou veřejností. Chtěl-li Pařízek naopak informovat nás, laiky, o rizicích nadváhy, co chtěl intimními fotografiemi říct? Předpokládá, že ti, kterých se zmiňovaná rizika týkají, nevědí, jak vypadá obezita?
Je paradoxní, že Pařízek mluví o nízkém počtu narozených dětí, aby vzápětí nelichotivě prezentoval ženy, které už dítě odnosily.
Lidé s obezitou obvykle vědí, že jsou obézní. Nežijí v iluzi a společnost jim jejich obezitu připomíná na každém kroku. Jsou si většinou také vědomi rizik, která jejich obezita skýtá. Pokud nejsou, je na jejich lékařích a lékařkách, aby je informovali. Místo toho Pařízek porušuje zásady etiky kvůli sebeprezentaci na sítích. Obezita je, stejně jako nízká porodnost (jak podotýká sám Pařízek) problém složitý a mnohovrstevnatý a velkou roli v ní hraje psychika. Nedůstojné snímky nikomu nepomůžou, naopak. Častým důsledkem body shamingu ve zdravotnictví je to, že pacienti a pacientky kvůli narušené důvěře do ordinací přestanou chodit. Při pohledu na Pařízkův příspěvek se jim těžko někdo může divit. Lékař, který má mít v souladu se svou přísahou na paměti blaho těch, kterým pomáhá, by to měl vědět, a ke svým pacientkám přistupovat s respektem, jaký si zaslouží – jejich potíže řešit citlivě za zavřenými dveřmi ordinace, a edukaci veřejnosti, která je u závažného problému ovlivnitelného životosprávou jistě žádoucí, pojmout adekvátně tomu, že si příspěvek může přečíst kdokoliv.
Platí to o to víc, bavíme-li se o ženách prožívajících jedny z nejnáročnějších procesů v životě: těhotenství a porod. Je paradoxní, že Pařízek mluví o nízkém počtu narozených dětí, aby vzápětí nelichotivě prezentoval ženy, které už dítě odnosily. Nemluvě o faktu, že není fér z diskuse o zdraví potomků opět vynechávat muže: podle studie z předloňského října totiž obezita mimo jiné zhoršuje kvalitu spermatu, a i skrze otce může ovlivnit genetický vývoj potomstva.
Porod je zranitelný proces. V zemi, kde nemůžete otevřít téma poporodních depresí, porodnického násilí nebo necitlivého chování personálu porodnic, aniž by vám někdo nepřiběhl říct, že si nemáte stěžovat, nejde o žádnou selanku. Jestli jde Pařízkovi o to, aby byly české ženy zdravé a rodily zdravé děti, touto cestou dosáhne pravého opaku. Jako zdravá žena v reprodukčním věku totiž mohu říct, že mě podobná vyjádření naplňují vším, jen ne jistotou, že o mě v těhotenství a při porodu bude dobře a citlivě postaráno. S touhou přivádět na svět další generace se takové pocity příliš neslučují. Závod, jehož cílem je udržet stárnutí populace na uzdě, přitom můžeme vyhrát jedině všichni společně, a úplně jinými prostředky. Mimochodem – už někdo vyřešil nedostatek školek?