„Oblíbená a rozčilující“ Ursula. Šéfka Komise a sedminásobná matka je feministkou v utajení
Ursula von der Leyen bude příštích pět let znovu šéfkou Evropské komise. Německá politička v tajné volbě získala poměrově více hlasů než minule, a potvrdila tak svoji pozici první ženy Evropy. O dlouholeté člence strany německých křesťanských demokratů se říká, že je „nevyoutovaná feministka“. Její znovuzvolení naznačuje, že to s obratem Bruselu k macho politice střihu Filipa Turka nakonec nejspíš nebude tak horké. A také, že post českého eurokomisaře ještě může znovu obsadit žena.
Ursula von der Leyen je v jistých ohledech osobností paradoxů. Na první pohled totiž může vypadat jako ukázkový příklad ženy, která se celoživotně ztotožňuje s tradičními hodnotami. Její otec Ernst Albrecht z rodiny řadící se mezi německou buržoazní smetánku byl vysoce postaveným evropským úředníkem už v době, kdy o Evropské unii jako takové ještě nemohla být řeč. Von der Leyen se tak velmi symbolicky narodila v Bruselu a od narození se pohybovala ve vysokých kruzích společnosti. V Německu působila v liberálně konzervativní CDU. Jejím manželem se později stal německý aristokrat, s nímž má sedm dětí. Překvapivé množství nejen vzhledem k jinak stále klesající míře porodnosti, ale i v kontextu toho, do jakých politických pater to nakonec žena, která podobně jako její matka mohla klidně zůstávat v pohodlí zajištěném majetným manželem, nakonec dotáhla.
Prestižní americký časopis the New Yorker o Ursule už v roce 2010 napsal, že je „oblíbená a trochu rozčilující“. Odkazoval se tak na image von der Leyen jako navenek dokonalé bytosti – vystudované lékařky, zbožné zasloužilé matky, polyglotky, šlechtičny i kariéristky zároveň. Neznamená to, že se by se na svých pozicích obešla bez kontroverzí: v čele spolkové armády se jí ne vždy dařilo, za koronaviru se zase kvůli nákupu vakcín stala hlavní aktérkou aféry zvané Pfizergate. A také kauzy pro změnu známé jako „Sofagate“, v níž se na tureckém summitu rozhodl turecký prezident Erdoğan rozhodl okázale neusadit von der Leyen do křesla „pro velké kluky“ a nechal ji potupně usednout na vedlejší sedačce.
Fanynka otcovské a rovnoprávnosti
V každém případě by byla chyba von der Leyen považovat za stereotypní produkt upjatého prostředí, z něhož vyšla. Přestože se z Bruselu ozývají hlasy stěžující si, že spolupráce s údajnou workoholičkou, jak ji označil server Politico, je pro normálního člověka občas k nevydržení, staronová šéfka Komise nepatří mezi včelí královny. I když se k současnému feministickému hnutí otevřeně nehlásí, coby německá politička pod bývalou kancléřkou Angelou Merkel prosazovala například větší dostupnost školek, otcovskou dovolenou, manželství pro všechny nebo kvóty pro ženy v dozorčích radách velkých firem, čímž často štvala svoje tradičnější spolustraníky. Podle čerstvě zveřejněných směrnic Evropské komise pro nastávající volební období by se exekutivní orgán pod vedením von der Leyen měl v příštích letech zaměřit na prosazování genderové rovnosti především v politice, na evropském trhu práce a v unijních institucích, na prosazování práv LGBTQ+ lidí nebo potlačování rasismu. Tedy iniciativy, které v čím dál polarizovanější společnosti napříč evropskými národy možná nebudou vždycky populární, budou ale potřeba.
Von der Leyen do vrcholné unijní funkce poprvé nastoupila v roce 2019, tehdy trochu mimoděk. Velmi záhy na ni čekalo hned několik světových krizí – kromě pandemie a s ní spojeným ekonomickým propadem také ruská invaze do Ukrajiny nebo stále palčivější téma globální změny klimatu. Právě zelená politika byla od prvopočátku jednou z jejích absolutních priorit a kvůli „nenáviděnému“ Green Dealu si v Evropě vytvořila řadu odpůrců. V době, kdy světová vědecká komunita zoufale bije na poplach, zatímco se některé politické kruhy, oběma rukama pevně objímajíce šestiválec, zaklínají údajným řáděním „zelených Khmérů“, je tak pro budoucnost Evropy pokračující úřadování bývalé německé ministryně obrany v tomto ohledu uklidňující zprávou.
Znovuzvolení nejmocnější ženy světa předloňského roku, jak ji tehdy označil časopis Forbes, s sebou nese ještě jeden důležitý, specificky český bod – nového tuzemského eurokomisaře. Nebo eurokomisařku. Ačkoliv je totiž v souvislosti s postem nejčastěji skloňováno jméno ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely, von der Leyen, které na genderové rovnosti záleží, si už během prvního mandátu z každé země žádala jméno jak mužského kandidáta, tak ženské kandidátky. Úplně ze hry tak ještě podle dostupných informací není ani prezidentská kandidátka Danuše Nerudová.
Ať už se českým eurokomisařem či eurokomisařkou stane kdokoliv, jasné je to, že Evropu budou v příštích letech opět směřovat dvě ženy: kromě von der Leyen i předsedkyně Evropského parlamentu Roberta Metsola. A výzev nebudou mít málo – od pokračující války po možný návrat trumpismu v Americe.
Heroine: Předplatné webu na rok
- Neomezený přístup ke všem textům na webu
- Čtení bez reklam (jak na PC, tak v mobilu)
- Nákupem podpoříte redakci Heroine
Heroine: Předplatné webu na měsíc
- Neomezený přístup ke všem textům na webu
- Čtení bez reklam (jak na PC, tak v mobilu)
- Nákupem podpoříte redakci Heroine
