Že zírat je neslušné, víme už od školky. Reakce na kampaň o obtěžování jsou trucovitou zabedněností

Tohle už by mělo být trapné všem zúčastněným. Jednak těm, kteří se s nevěřícným výrazem ve tváři a pocitem studu snaží po stopadesáté vysvětlit, že nevyžádané dotyky, civění, přisprostlé poznámky nebo veřejné ukájení v dopravních prostředcích jsou mimořádně nepříjemným a ne ojedinělým jevem. A hlavně těm, kteří tuhle jednoduchou a smutnou skutečnost demonstrativně nechápou. Díky iniciativě hlavního města je ale jasné, že byť jen základní osvěta proti sexuálnímu obtěžování bude v Česku potřebná ještě dlouho. A také, že někteří lidé jsou schopni dávat najevo svou zabedněnost s neuvěřitelnou pýchou, pokud jim to dovolí si zabědovat nad diskriminací mužů a vtíravou ideologií, s níž se musejí konfrontovat cestou do práce.

Kampaň s názvem „Obtěžování do MHD nepatří, ani nikam jinam“ běží v Praze od poloviny srpna a tvoří ji série plakátů na zastávkách, v autobusech a tramvajích. Plakáty upozorňují na konkrétní problematické chování („zírání je obtěžování“ či „nevyžádané doteky jsou obtěžování“, stojí na grafikách), ale zároveň vybízí i k tomu, aby ho cestující nepřecházeli mlčením, ale sebrali odvahu obtěžovanému člověku pomoci v nepříjemné situaci.

V zemi, kde podle výzkumu Odboru rovnosti žen a mužů Úřadu vlády zažila obtěžování ve veřejné dopravě každá třetí žena a každý desátý muž, zatímco třetina lidí netuší, jak v takové situaci reagovat, jde o vcelku srozumitelný apel na slušnost a ohleduplnost. S ohledem na vlnu nevole a někdy až absurdních reakcí, kterých se v uplynulých dnech kampani dostalo, by si ale jeden pomyslel, že si feministky uzurpovaly tramvaje v metropoli pro stavbu vozové hradby v dívčí válce.

Zírání? Nerozumím

Část veřejnosti, pro kterou je neziskový sektor červeným hadrem, se totiž okamžitě zhrozila nad údajnými miliony korun, které podle nich magistrát za plakáty vyhodil z okna na úkor řešení dopravních kapacit ve městě a výstavby metra D. Podle pirátského zastupitele Zdeňka Hřiba a šéfky Konsentu Johanny Nejedlové se přitom cena kampaně pohybovala v řádech desetitisíců, což je v rozpočtu magistrátu s ohledem na její úspěšnost (na sociálních sítích se o ní ostatně všichni intenzivně hádají už několik dní) naprosto obhajitelný výdaj. Ptát se, jestli je účelně nakládáno s veřejnými penězi, je pochopitelně legitimní – tedy pokud u toho někdo nešíří nepodložená tvrzení o horentních vyplýtvaných sumách, aby si přihřál svoji antineziskovou polívčičku.

Další a výrazně hlasitější části kritiků ale vadí hlavně samotný obsah kampaně, zejména věta o obtěžujícím zírání. Například bývalý předseda TOP 09 a exministr financí Miroslav Kalousek na sociální sítí X napsal: „Nemohu se zbavit dojmu, že kampaň je motivována frustrací těch, které pohledy nepřitahují. Když nečumí na mě, nebudou čumět na nikoho!“. Jinými slovy – feministky jsou ošklivé a frustrované, že je nikdo obtěžovat nechce, ha ha. Skutečně důmyslná, originální a zodpovědná reakce, zejména od bývalého vysoce postaveného politika a spoluzakladatele strany nepřetržitě apelující na slušnost a respekt.