Působí to jako špatný vtip – jenže není. Plážové volejbalistky se rozcvičují před turnajem v Číně ve volných šortkách, v nichž běžně hrají, když k nim přichází rozhodčí a přikazuje, aby se hráčky převlékly do bikin. Návrat do doby kamenné, reaguje manažer zaskočených žen. Kéž by to byla pravda: podobná kauza jako před pár dny překvapila sportovní svět i pouhé dva roky zpátky. Ženě klidně dáme za vinu její vlastní znásilnění kvůli nedostatečně cudnému oblečení, zároveň nám nevadí vyžadovat od profesionálních sportovkyň, aby ukazovaly polonahý zadek. Vítejte v 21. století.
Norky Emilie Olimstad a Sunniva Helland-Hansen přicestovaly do čínského Chaj-kchou, aby získaly body do olympijské kvalifikace v plážovém volejbalu. Ze země ale nakonec kromě sportovního úspěchu nejspíš odjely i s pachutí v ústech (způsobenou lehkou nevolností). Před jejich utkáním s německým párem je totiž sudí, zřejmě pod tlakem čínských organizátorů, důrazně vyzval, aby se ze svých sportovních šortek vysvlékly do bikinových kalhotek. Volejbalistky se nejdřív od srdce zasmály, aby vzápětí zjistily, že rozhodčí dál trvá na svém. Dvojice svoje právo na šortky uhájila, absurdní konflikt nicméně trval dostatečně dlouho na to, aby zpozdil začátek utkání.
Vtípky o tom, jak jsou ženský plážový volejbal, házená či třeba atletika atraktivní na pokoukání (mrk mrk), protože „namakané zadečky v bikinkách“ jsou už součástí žargonu řady sportovních fanoušků. O to, jak se ke svým uniformám stavějí samy hráčky, se ale všichni začali zajímat především po událostech z Evropského šampionátu v plážové házené v červenci 2021, kdy Evropská házenkářská federace neváhala (taktéž) norskému týmu napařit pokutu ve výši 1500 eur za to, že si jeho členky dovolily zakrýt vlastní půlky krátkými nohavicemi.
Federace tehdy nošení bikinových kalhotek výslovně ukládala, stejně jako krátkou podprsenku odhalující celé břicho. Po několikaměsíčních kontroverzích, které pokuta vyvolala, nakonec funkcionáři pravidlo raději v listopadu v tichosti zrušili. A svět ženského sportu se nezhroutil. Stejně jako když k podobnému kroku už v roce 2012 přistoupila právě Mezinárodní volejbalová federace, která kromě bikin a jednodílných plavek povolila hráčkám na soutěžích třeba šortky a tílko nebo legíny a top s dlouhým rukávem. A jak už ostatně bylo řečeno, Olimstad a Helland-Hansen jsou na domácí půdě na šortky zvyklé.
Pravidla jsou pravidla. Normy týkající se oděvů mají ve vrcholovém sportu (většinou) jasné opodstatnění – jde o férovost, bezpečnost, schopnost identifikace hráčů na hřišti a tak dále. Odhalená těla mají údajně například zamezit zalézání písku za oblečení. Zajímavé ale je, že na mužské straně barikády těmto nárokům vždy odpovídaly volnější šortky a tílko. Proč nikdo nikdy nepožadoval, aby se v zájmu férovosti, bezpečnosti a boje proti otravnému písku muži pro své vlastní dobro oblékli do jednotných vykrojených slipů?
Aby bylo jasno, mnoho hráček plážového volejbalu a plážové házené si dvoudílnou uniformu vybírá zcela dobrovolně a sama o sobě by volba vůbec neměla být problematická. Navzdory ne úplně ojedinělým představám o snaze ukázat na písku svůj sex-appeal se mezi důvody kromě těch výše zmiňovaných řadí jednoduše osobní pohodlí a preference. Možnost volby a vlastní autonomie sportovkyň je právě podstata celého problému. Problému, který jím ale ani v Číně vůbec být nemusí, protože pravidla už nějakou dobu stojí na straně Norek. Navzdory některým blahosklonným vysvětlením a řečem o tom, jak je to přece praktické a předpisy se mají dodržovat, událost z turnaje ukazuje, že o sportovního ducha nakonec asi úplně nejde. Neunavuje vás to už?