Proč se těšit na letošní Pride a je stále potřeba? Zeptali jsme se známých osobností

Pride oslavuje rozmanitost a připomíná, že každý bez ohledu na jeho identitu si zaslouží rovná práva. Pride je ale i protest. Já budu pochodovat za ty, kteří kvůli queerfobii už na Pride nemohou, Juraje a Matúše, a za queer lidi v jiných zemích, jejichž identita je stále kriminalizovaná. Pride je naším vyjádřením za lásku a manželství pro všechny, proti rostoucí nenávisti a proti zákonům, které popírají naše práva. Dokud každý LGBTQ+ člověk nebude moci být sám sebou beze strachu, budeme potřebovat Pride. Během Pride Weeku doporučuji úterní diskuzi Amnesty International x Transparent, čtvrteční přednášku Spolku Charlie o českém právním řádu, Absolut Rainbow Zone pro nejlepší chill na Střelečáku a naši mural art vernisáž „Queer All Year“ v neděli od 17.00 na Fügnerově náměstí!

Pride je tradičnější, než si možná myslíte! Proto jsme tradice zvolili jako téma letošního ročníku. Spousta těch, které působí, že tu byly vždycky, vznikly před nedávnem. Na rozdíl od LGBT+ lidí – my jsme tu od počátku věků. A také tu budeme stále, není to móda ani životní styl. Vy si teď možná říkáte, proč nám to říká, to je jasný, ale bohužel ještě dost lidem není. Je to vzkaz všem, že máme stejná práva, je to podpora mladým LGBT+ lidem, že na to nejsou sami a že se budeme snažit, aby mohli žít šťastný život jako majoritní společnost. Věřím, že čtenáři Heroine vědí, že Pride není jen průvod, ale týdenní akce v několika venues. Já osobně mám moc ráda Pride Voices, které budou ve čtvrtek 10. 8. v Divadle Na Prádle, je to takový TEDx s naší tematikou. Také téměř jakákoliv akce na Střeleckém ostrově, kde máme Pride Village i Pride House, třeba zahajovací koncert, je toho tolik, že ani nevím, co upřednostnit. A Letná, kde máme šest pódií se skvělou queer muzikou, doprovodný program a jarmark s kostelem i traktorem, a to všechno zdarma, to je úplná bomba.

Je to důležité, protože LGBT+ lidé jsou stále bráni jako lidé druhé kategorie. Sice se u nás nekamenuje a nezavírá, ale nad duhovými rodinami neustále visí hrozba, že když se s někým z páru něco stane, ten druhý nebo ta druhá přijde o děti. To je šílené. Žijeme taky v zemi, kde abych si mohla oficiálně změnit jméno na Lenka Králová, musela bych si nechat v narkóze odřezat živou a zdravou část svého těla: bez zdravotní indikace, jen kvůli razítku. Dokud si nás někteří politici budou brát do úst a šířit lži o zmanipulovaných dětech, jsou takové akce potřeba. Z programu bych doporučila představení výzkumu organizace Queer Geography s názvem Jak se žije LGBT+ lidem v Česku. Jsou to data na velkém vzorku, žádné dohady. Realita života menšiny v zemi, kde je více než třicet let po pádu komunismu autoritářská mentalita stále aktivně přítomna. A pak samozřejmě průvod jako takový. Média se z toho snaží pokaždé dělat zvrhlou exhibici, ale ve skutečnosti je to barevná oslava života, pestrosti, rozmanitosti a obyčejné lidské radosti.

Stál jsem u zrodu Prague Pride coby člen realizačního týmu a po celá léta se, v různých podobách, podílím také na programu festivalu. To mi umožňuje vnímat jeho vývoj a také proměny jeho úlohy. Zatímco Pride vznikala v době, kdy se na její adresu tehdejší prezident Klaus vyjádřil velmi negativně, a její účastníky nazval devianty, vnímal jsem festival krom zábavy a řady vzdělávacích a kulturních akcí především jako boj o vlastní důstojnost. Když jsem vloni trávil několik dní v Pride Village, tedy ve vesničce, která rok co rok na týden rozsvítí pražský Střelecký ostrov, dojímal jsem se nad tím, kam se posunul. Došlo mi, že jsem už starou generací, kterou střídá ta nejmladší. A chová se jinak, než jsme se tehdy chovali my. Vesnička totiž byla vloni místem setkávání velmi mladých queer lidí a jejich přátel, kde dávali průchod své osobnosti a identitě. Byli tam tím, kým být chtějí. Zcela přirozeně, bez sledování reakcí okolí, bez obav o svou bezpečnost. Bez studu. Přestože jsem se ve svých sedmatřiceti cítil trochu out, bylo mi tam moc dobře. A chodíval jsem tam oproti plánu téměř každý den. Letos můžeme čekat asi deštivější, a pro open air akce ne příliš příznivé, počasí než vloni. Přesto bych rád na Prague Pride vyzdvihl právě toto místo. Krom zajímavých stánků různých neziskovek a iniciativ je připraven celodenní kulturní i vzdělávací program – od radikálního vyšívání, přes drag show, hudbu nebo aktivity pro děti, po stand-up comedy show HateFree Stage, kterou na Střelečáku každoročně s HateFree Culture pořádáme. Je ještě jedna věc, které jsem si vloni všiml. Krom spousty teenagerů jsem nemohl nezaregistrovat, že do Village chodí také spousta heterosexuálních párů i jednotlivců. Prostě proto, že je tam krásně a i oni se tam cítí dobře. Ta přirozená symbióza a prolínání většinové společnosti s mladými lidmi v make-upu, maskách nebo ruku v ruce se svými partnery stejného pohlaví, mi přijde všeříkající.

Festivaly a pochody spojené s životy a postavením LGBT+ lidí (Pride) mám moc ráda. Protože mi přináší pospolitost (sdílení životních zkušeností a vizí), protest (třeba proto, že nemáme stejná práva jako ostatní občané téhle země), zviditelnění (protože kdo je vidět, hůř se ignoruje a zároveň se míň bojí), vzdělávání (informace jsou základ pokroku) a zábavu (já jsem teda spíš na ty pikniky než party do ranních hodin, každý si tam najde svoje). Zajděte na debatu o tom, co pro LGBT+ lidi dělá Evropská Unie (středa 9. srpna od 17 hodin), stavte se s dětmi na rodinné odpoledne iniciativy Jsme fér (čtvrtek 10. srpna od 15 hodin na Střeláku) a přidejte se v hlavním průvodu v sobotu k naší iniciativě Jsme fér.