Děti mají málo informací o sexu, tvrdí gymnazista. Naprogramoval proto web o sexuální výchově

Richardovi Martincovi z Brna je osmnáct a příští rok bude maturovat na gymnáziu, mimo jiné se chystá i na zkoušky v autoškole; je to zkrátka klasický teenager na prahu dospělosti. Oproti svým přátelům ve stejném věku má ale jednu výhodu – doma pod vedením svojí matky-lékařky prošel kompletní sexuální výchovou už od předškolního věku. To ho ovlivnilo natolik, že se loni zúčastnil soutěže středoškolské odborné činnosti a naprogramoval web o sexuální výchově pro dospívající. Ten obsahuje jak informativní texty a ilustrace, tak i kvízy k opakování a ověření znalostí.

„U nás na gymnáziu je práce do středoškolské odborné činnosti povinná, bez ní bychom nemohli postoupit do maturitního ročníku,“ vysvětluje Richard. „Rád pracuji s počítači a programuji a chtěl jsem vytvořit nějaký prospěšný projekt. A protože jsem zjistil, že na internetu je málo kvalitních informací o sexu a zdravém dospívání, rozhodl jsem se, že vytvořím web pro své vrstevníky a mladší děti.“ Stránku naprogramoval sám, informace a obrázky získal z knih o sexuální výchově, které vydala jeho matka Jana Martincová. V krajském kole se svým projektem skončil sedmý. „V době, kdy jsem si vybíral téma, máma s kolegyní zrovna dokončily výzkum týkající se chování dětí na internetu. Zjistily, že spousta dětí vidí porno už na prvním stupni. Zároveň se ukázalo, že zdaleka ne všichni dokážou správně reagovat, když je osloví sexuální agresor. To mi přišlo dost drsné, tak jsem to chtěl změnit,“ vysvětluje Richard.

Rodiče spoléhají na školu, ta to ale nezachrání

Podle průzkumů se jen asi 15 procent dětí dozví o sexu nejvíc doma od rodičů, zbytek loví na internetu nebo si povídá s kamarády. Pro mnohé rodiče jsou témata spojená se sexualitou v podstatě tabu; bavit se o nich nechtějí nebo neumějí a spoléhají se víceméně na školu. „Jenže třeba u nás jsme probrali lidské tělo, různé orgánové soustavy, ale nikdo se s námi nebavil podrobně o antikoncepci,“ krčí rameny Richard. „O sexu se nebavíme ani mezi sebou. Možná holky ano, ale my kluci ne.“

Jeho matka Jana s ním souhlasí a přidává svoje zjištění z výzkumu: „Pro velkou část dětí není vůbec běžné se o tématech spojených se sexualitou bavit s rodiči. Ale ono se toto v některých školách úplně přeskakuje. Někdy i samotné téma rozmnožování. Naopak se hodně pozornosti věnuje rostlinám, rybám nebo ptákům. Přitom se svým tělem budeme každý celý život, proto by se mně líbilo, kdyby se hodinová dotace v biologii přesunula více k lidskému tělu i sexuální výchově a zvýšila se tím zdravotní gramotnost populace, která je velmi nízká," popisuje Jana svou představu. Učitelé se možná trochu stydí a možná mají i obavy z toho, aby si rodiče nestěžovali na přílišnou otevřenost v hodinách. „Umím si představit, že by se při jedné hodině biologie daly probrat základy a potom by se zvlášť dívky a zvlášť chlapci seznámili s důležitými podrobnostmi. Nejde zdaleka jen o sex jako takový, ale i o vztahové záležitosti, psychologii, zdravý životní styl, ale i riziko sledování pornografie," dodává Jana Martincová.

Kdo začne už ve školce, stane se expertem

Jak by ale taková sexuální výchova měla vlastně vypadat? Richard a Jana Martincovi to vidí jednoznačně: mělo by se začínat v rodinách, a to už před nástupem dětí do školy. „Když se s dětmi začnete o sexu bavit už v předškolním věku, kdy vás ještě velmi respektují a uznávají, stanete se v jejich očích experty na tuto tematiku,“ vysvětluje Jana Martincová. „Nemusíte jít do extra detailů, stačí dítěti jednoduše odpovědět, na co se samo zeptá. Bude jej zajímat, jak se ocitlo na tomto světě, rozdíl mezi tatínkem a maminkou, dítětem a dospělým a zahrne rodiče i tou nejtěžší otázkou, jak se dostane tatínkova buňka mamince do bříška, kde z nich vznikne miminko. Když dobře vysvětlíte tento základ, dítě si s informacemi vystačí až do puberty.“ Je možné říct něco ve stylu: když se dospělí lidé mají rádi, mazlí se spolu nazí a při mazlení se spojí. Při tom spojení se tatínkovy buňky vydají k mamince do bříška, kde doplavou až k vajíčku, a z toho vznikne miminko. K tomu stačí pravdivě a jednoduše zodpovídat doplňující otázky, které děti mají, a v podstatě je v mnoha ohledech vyhráno.

„Děti, které si s rodiči mohou povídat o čemkoliv, mají v životě obrovskou výhodu,“ říká přesvědčeně Jana Martincová. „Nejsou tak brzy a tak často náchylné ke sledování pornografie, jsou sebevědomější a umějí si lépe poradit, když na ně v online prostoru zaměří pozornost nějaký sexuální agresor.“ Pokud je toto téma pro rodiče z jakéhokoliv důvodu citlivé, je možné si vzít na pomoc nějakou knížku pro danou věkovou skupinu, kde je vše vysvětleno přístupným jazykem. „Když jsem vydala první knihu pro předškoláky, která vycházela právě z našeho hovoru s Richardem, tak si ji děti mých kamarádek chtěly pořád prohlížet, i když už ji znaly nazpaměť. Vydrželo jim to pár měsíců, nasytily svou zvědavost a pak se soustředily zase na jiná témata,“ vzpomíná Jana Martincová.

A chodí i autor webu, osmnáctiletý Richard, za mámou pro rady? „Když mi dřív něco nebylo jasné, chodil jsem. Teď už to nepotřebuju, informací jsem načerpal asi dost,“ říká. „Vzhledem k tomu, co všechno mi doma předali, tak i dokážu posoudit, zda jsou například nějaké informace získané na internetu pravdivé nebo ne. Ale vím, že kdybych si s něčím nevěděl rady, tak za mámou zajít můžu. A ti, co to tak nemají, můžou zajít na náš web.“

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.