Seriál, který by děti vidět měly. Dej do toho všechno mistrovsky ukazuje, jak různě věci prožíváme
Přicházím do třídy, za sebou flipchart, v ruce fixu a po ruce pár her, díky kterým děti mají pochopit, co jsou to emoce. Po pár vteřinách ale zjišťuju, že svou přípravu budu muset na místě překopat. Protože zatímco dřív děti hltaly každou moji větu, dnes, ještě než stihnu slovo emoce vůbec vyslovit, většina žáků vykřikne, že tohle už přece dávno znají. A já jen stojím a koukám, jak za mě studio Pixar dělá mou práci.
Začal s tím už v roce 2015, kdy přišel s filmem V hlavě, pamatujete? Emoce jako postavičky, které se hádají, smějí, bojí, křičí, tancují a do toho ovládají „řídící pult“ jedné malé holky. Děti ten film milují. A my psychologové taky. Konečně totiž někdo převedl ten vnitřní zmatek do něčeho, na co jde ukázat prstem. Z bezpečné vzdálenosti. Z pohledu psychologa to byla docela revoluce. Děti o sobě už méně mluví jako o „zlých" nebo „divných", a začaly popisovat, jaké postavičky se uvnitř nich pohybují. A tak v roce 2025 my školní psychologové rušíme hodiny Úvod do emocí, protože to animovaný film udělal za nás.
Dej do toho všechno
A teď? Teď tu máme ještě větší revoluci.
Pixar totiž přišel s dalším počinem – tentokrát osmidílným animovaným seriálem Dej do toho všechno (Win or Lose). A pokud byl V hlavě skvělý v tom, že dětem ukázal, že emoce mají tvář, pak tenhle nový seriál jim ukazuje, že každý člověk má i vlastní příběh. A že i když prožíváme stejnou situaci, můžeme ji cítit úplně jinak.
Pokusím se shrnout, o co v seriálu běží, bez toho, abych vás připravila o divácké překvapení. Parta dětí z týmu jménem Pickles trénuje na důležitý softbalový zápas, vrchol sezóny. Sledujeme předzápasový stres, očekávání, vztahy mezi hráči i to, co se děje mimo hřiště. Možná si říkáte: A co jako? Proč se mám dívat na seriál o partičce sportujících dětí? Vydržte malý moment, Pixar tahá eso a háže ho na stůl… kde… pozor… tasí nápad, že všechny díly vyprávějí o totožném týdnu, ovšem každý z perspektivy jiné postavy.
