První pomoc bez prsou a infarkt, který nepoznáte. Věda znovu sama potvrzuje, jak moc stále zanedbává ženy

Absolvovali jste někdy – třeba ve školní výuce, v autoškole nebo v zaměstnání – kurz první pomoci? Dovolím si předpokládat, že ano. Všichni se totiž nejspíš shodneme na tom, že naučit se základy postupů, které mohou někomu zachránit život, je mimořádně důležité. Nemluvě o tom, že neposkytnutí první pomoci je v Česku trestným činem, za který hrozí až dva roky vězení. Jak ale vypadala figurína (lidově řečeno Andula), na níž jste se první pomoc učili? Měla prsa? A záleží na tom vůbec?

Studie týmu výzkumníků a výzkumnic v čele s doktorkou Rebeccou Szabo z Royal Women’s Hospital v australském Melbourne nyní potvrdila, že ano. Výsledky výzkumu zveřejněného minulý týden ukázaly, že ze vzorku dvaceti hodnocených tréninkových figurín dostupných na trhu po celém světě měla pouze jediná (!) vymodelovaná odepínací ňadra. Ty zbylé identifikoval vědecký tým buď jako muže, nebo přibližné modely lidského těla bez jasného pohlaví – ve všech případech ale měly Anduly (český název se najednou jeví dost paradoxní) dokonale hladká torza.

Průzkum britské záchranářské organizace St John Ambulance z letošního října ukázal, že čtvrtina dotazovaných by kvůli studu spíš neposkytla první pomoc ženě než muži. Třetina mužů se pak obávala, že se při oživování ženy nevhodně dotkne a způsobí faux pas, což je mimochodem další skvělý důvod, proč bychom se měli ve společnosti otevřeně bavit o tom, co je to konsent, jak funguje a ve kterých výjimečných situacích (kam patří co už jiného, než ohrožení života) ustupuje do pozadí.

Ach, ta ženská anatomie

Všechny tyhle studie a zjištění ale mají společnou jednu podstatnou věc. Znovu ukazují, že věda designovaná muži pro muže má skutečné, praktické a zásadní dopady na životy žen. Ve chvíli, kdy společnost předpokládá, že člověk se automaticky rovná muž, vzniká podobných situací nespočet: podle další studie výzkumné lékařské univerzity ve Wisconsinu z letošního roku mají ženy o 73 procent vyšší pravděpodobnost než muži, že budou vážně zraněny během dopravní nehody. Jednou z možných příčin je podle výzkumného týmu fakt, že testovací figuríny používané při zátěžových testech leckdy nepříliš dobře odrážejí zákonitosti průměrných ženských těl (dnes už to neplatí pro všechny automobilky, podotýkám).

Oblast anatomie a výzkumu lidského těla je ostatně kapitolou sama pro sebe – skutečnou velikost a skutečný tvar klitorisu zná věda teprve chvíli, a jak na jaře upozornil časopis Time, ženy mají stále vyšší pravděpodobnost, že zemřou na následky infarktu, protože zažívají jiné symptomy než muži. Nemluvě o tom, že řada léků na srdce byla – uhodli jste správně – testována převážně na mužích. V Heroine jsme o tom všem ostatně loni uspořádali celou konferenci.

Ze všech těchto skutečností bychom klidně mohli začít propadat čirému zoufalství. Chceme-li však být (snad ne toxicky) trochu pozitivní, buďme rádi, že alespoň v roce 2024 se to výzkumy o přímých důsledcích zanedbání žen začalo očividně docela hemžit. Samo o sobě to ale samozřejmě zdaleka nestačí. K tomu, abychom se nerovností skutečně a trvale zbavovali, totiž potřebujeme více ženských a smíšených výzkumných týmů ve všech vědeckých oblastech, lepší financování vědy, méně předsudků v posuzování grantových žádostí a tak dále. Především ale o nerovnostech musíme mluvit, neúnavně a stále dokola. Dobrá zpráva je, že to naštěstí zvládneme úplně všichni. I když zrovna nemáme prestižní doktorát ani vlastní laboratoř plnou fantastických vědkyň.