Šťastný příběh opuštěného chlapečka v Motole a co trápí mladé. Přehled žen, které tvoří lepší svět
Příběhy hrdinek, které mění svět. Druhý ročník projektu Moje Heroine, ve kterém magazín Heroine na základě čtenářských nominací oceňuje ženy za odvahu, odhodlání a inspiraci ostatních, ukázal, že i v roce poznamenaném válkou, krizí a omezováním lidských práv ve světě existuje naděje. S končícím rokem vyhlížíme nové příběhy statečnosti a ženské solidarity. Připomeňte si s námi hrdinky roku 2022.
Hrdinek bylo v projektu Moje Heroine nakonec celkem jedenáct. A i druhý ročník přinesl silné příběhy a upozornil na ženy, které mění svět kolem sebe k lepšímu. Vybírali jsme opět ze stovky čtenářských nominací a v průběhu celého roku žasli nad odhodláním, zápalem a odvahou žen, které ve svém oboru posouvají hranice možného, pouštějí se do boje s nespravedlnostmi nebo se odhodlaně stavějí na stranu slabších.
Žena proti systému
Jako Petra Jirglová. Ta se během pár měsíců stala ze spisovatelky aktivistkou díky setkání s jedním malým opuštěným chlapečkem v motolské nemocnici. Když si všimla, že je několikaměsíční miminko v nemocnici samo, rozjela akci, na jejímž konci se chlapeček dostal do přechodné péče. „Díky malému chlapečkovi odkrývám jako cibuli, vrstvu po vrstvě, systém, který je na mnoha místech tak zkostnatělý a lidé v něm se kolikrát chovají jak za minulého režimu,“ napsala na svém blogu v příspěvku, který vloni na podzim obletěl sociální sítě a dojal tisíce čtenářů. V rámci tohoto systému, který přehlížel potřeby bezbranného dítěte, se jí pak podařilo vybojovat naději nejen pro něj.
„Svůj čas a svoje nejhlubší emoce jsem věnovala úplně cizímu dítěti, najednou se stalo součástí mého života. To by bylo, aby se to na mně nepodepsalo nebo aby to do života nezasáhlo,“ uvažovala v rozhovoru, který vyšel v lednu 2022 na Heroine.cz. A do života jí to zasáhlo významně. Je zakladatelkou spolku Za ruku, který se bude zasazovat o to, aby žádné dítě nemuselo být v nemocnici samo, aby i ty děti, se kterými nemůže zůstat jejich blízká osoba, měly „svého“ člověka, který jim pomůže překonat strach a samotu. „A tak jsem teď tady a mám spolek a jdu do boje! Mám taky trochu strach z neznámého i obavy ze svých (ne)schopností. Ale po cestě jsem potkala spoustu úžasných lidí, kteří v tom taky vidí obrovský smysl a kteří vědí víc než já,“ napsala na svém instagramu. Konkrétní kroky a plány spolku oznámí Petra Jirglová začátkem roku 2023. Budeme ji sledovat a držet jí palce.
Podívejte se na záznam z vystoupení hrdinek na konferenci Svět podle Heroine:
Téma péče a samoty se stalo životní náplní i druhé hrdinky. Vystudovaná sociální pracovnice Simona Bagarová před sedmi lety absolvovala praxi v domově seniorů. A protože podmínky, ve kterých klienti žili a pečující pracovali, jí připadaly nedůstojné a neutěšené, rozhodla se to změnit. Vede nevládní organizaci Mila a usiluje o to, aby se žilo dobře seniorům i lidem, kteří o ně pečují.
Autorka knihy Hořím a také stejnojmenného podcastu otevírá témata stáří, stárnutí a také důležitosti péče o pečující. „Je to právě kvalita našich vztahů, která rozhoduje o tom, jaké je naše stárnutí a odcházení. Neexistuje jeden univerzální recept na šťastné stáří a šťastný konec. Stejně jako jsme každý jiný v dětství a v dospělosti, prožíváme různě stáří i blížící se smrt a máme různé potřeby. Čím pravdivěji k sobě i druhým jsme žili, čím kvalitnější vztahy máme, tím větší šanci máme na to, že náš konec bude vyrovnaný,“ napsala Simona pro Heroine.cz. Věří, že my všichni jsme senioři a přehlížet stárnutí a smrt považuje za velmi krátkozraké. Podobně krátkozraké je podceňovat péči.
Brát politiku osobně
Hrdinky jsme ocenili i v oblasti politiky. Jana Soukupová je ředitelka odboru Kabinetu ministryně pro vědu, výzkum a inovace a také zakladatelka iniciativy Youth, Speak Up! „Vnímala jsem, že politika je mladým uzavřená, že do ní nevidí. Rozhodla jsem se to obrátit a zeptat se jich: Co je to, co byste naopak vidět chtěli? Co jsou věci, které cítíte jako svoje?“ vyprávěla. Neúnavně od roku 2018 objížděla se skupinou politologů střední školy, zjišťovala, co mladé lidi zajímá, a snažila se je vtáhnout do debaty o tématech, která mají skutečný dopad na kvalitu života každého z nás. Zjistila, že mladé lidi zajímají environmentální otázky, bydlení, péče o duševní zdraví, což jsou témata, která politické strany nemají na špičce žebříčku priorit.
Foto: Tomáš Beran
Vtáhnout mladé lidi do politiky je také posláním influencerky Jany Bázlerové, která na profilu Jsem v obraze přináší výběr aktuálního domácího i světového dění. S vypuknutím ruské invaze na Ukrajinu jsme pocítili, jak důležité je věnovat pozornost nejen rychlosti zpravodajství, ale hlavně jejich důvěryhodnosti. Johana dokáže srozumitelně vysvětlovat i komplexní politická témata a komunikuje na sítích takovým způsobem, že „být v obraze“ a orientovat se ve světovém dění je v jejím podání celkem cool. Důvěryhodné informace jsou základ, když usilujete o svět, kde vládne rovnost a lidská práva.
Ocenění Moje Heroine pro novinářku Petru Procházkovou přišlo sice v přímé reakci na její rozhovor s ruským politologem Dmitrijem Jefstafjevem, ve kterém prokázala naprostou profesionalitu a osobní integritu, ale známá válečná reportérka prokazuje hrdinství dlouhodobě. Tím, jaké příběhy přináší z fronty i jak se zapojuje do pomoci (nejen) ženám a dětem v zemích zkoušených válečnými konflikty. „Přešla jsem od reportáží ze zákopů k reportážím o ženách, protože ony se dopouštěly mnohem více obdivuhodných činů než ti zbojníci. Ti se tak nějak orientovali na sebe, ale žena, která zachraňuje dítě, dokáže udělat neuvěřitelné věci. To pak člověk ani neví, jak to napsat, aby to bylo uvěřitelné,“ řekla Petra Procházková Heroine. Velký rozhovor s Petrou Procházkovou vyšel v tištěné Heroine 3/2022, které mělo hrdinství jako hlavní téma.
Od princezny po astronautku. Partnerem projektu Moje Heroine je Barbie
„Filozofií Barbie je, že díky panence mohou být malé dívky, kým chtějí. Panenka Barbie vždy reprezentovala skutečnost, že každá žena má možnost volby.“ – Ruth Handler.
Již od roku 1959 panenky Barbie inspirují dívky na jejich cestě za poznáním a vedou je k uvědomění, že mohou být, kým chtějí. Barbie si během svého života vyzkoušela více než 200 profesí. Upozorňuje také na povolání, ve kterých je dosud zastoupeno malé procento žen. A přitom vyzdvihuje významné ženy, které se nezalekly překážek a dosáhly velkých úspěchů.
Mateřství a ženská vzájemnost
Na obálku „hrdinského čísla“ vybrala šéfredaktorka Michaela Kramárová Moji Heroine Kláru Svobodovou. Autorka knihy Těhotnej Buddha a nepřehlédnutelná trojnásobná matka otevřeně píše a mluví o ztrátě dítěte i o životě s dcerou se sluchovým postižením. „Každé dítě mi odkrylo nějakou moji součást, o které jsem předtím nevěděla. Vždycky jsem byla v jakémsi bojovnickém módu. Že si všechno odpracuju, vybojuju, zařídím. Příchod i odchod Žofky byl pro mě jedno velké přijetí toho, že ne všechno vybojuju a ne všechno ovlivním,“ říká Klára, která svým psaním i žitím ukazuje, že také hrdinové a hrdinky jsou někdy zranitelní a že když padnou, dá někdy opravdu hodně práce zase vstát.
„Cokoli žena udělá, je špatně. Přitom jediné relevantní měřítko pro každou z nás je to, jak to my samy cítíme a co a jak si kolem sebe chceme vybudovat. Co na to říká okolí, je jedno. Je tu obrovské pole pro nás ženy se v tomhle podpořit navzájem,“ uvažuje v rozhovoru pro Heroine.cz.
Vzájemná podpora je jedním ze základních pilířů projektu Moje Heroine. Proto jsme ocenili Kláru Kadár, která spoluzaložila spolek Bez trestu a pomohla rozjet iniciativu proti bagatelizaci sexualizovaného násilí. Nyní se věnuje odstraňování násilí porodnického a humanizaci porodnictví v rámci projektu Unie porodních asistentek a sexualizovaným násilím se dále zabývá i ve spolku Konsent.
Dalším příkladem ženy, která se vrhla do pomáhání ostatním, je Lu Gregorová, která vyměnila vzpírání a závody za pomoc ostatním. S iniciativou Hlavák na pražském Hlavním nádraží ošetřuje rány uprchlíkům. A se svou organizací Sola zajišťuje ženám v nouzi menstruační potřeby. Zároveň to vše dělá takovým způsobem, že strhuje k dobročinnosti i své okolí. „Jednou jsem byla na záchodě v kině Světozor, čekala jsem ve frontě a najednou se z jedné kabinky ozval pláč. Vyšla z ní paní bezdomovkyně a ukázalo se, že dostala menstruaci a nemá vložky,“ vyprávěla Heroine.cz. „V tu chvíli se zvedla vlna solidarity, holky ve frontě jí začaly podávat vložky, já jsem náhodou měla v tašce koupené balení kalhotek, tak jsem jí je dala. I proto děláme balíčky, ve kterých jsou čisté kalhotky a všechno, co můžete při menstruaci potřebovat,“ vysvětluje Lu Gregorová, která vzájemnou ženskou solidaritu přetavila do efektivní organizované pomoci.
Hlavou i srdcem
Speciální místo mezi hrdinkami roku 2022 zaujímá vědkyně Martina Benešová-Schäfer. Cítili jsme v redakci Heroine potřebu vyzdvihnout její fenomenální úspěch, kterého dosáhla, když se jí a jejímu týmu podařilo vyvinout lék na rakovinu prostaty. Čerstvá držitelka ceny Invence v rámci ocenění Česká hlava se objevila na titulní straně srpnové Heroine a věříme, že inspiruje i další ženy, aby se nenechaly odradit vědeckým prostředím, které není vůči ženám nastaveno zrovna přátelsky.
Letošní přehlídku hrdinek uzavírají hned dvě statečné ženy – Eva Nemčková a Lenka Bártová jsou ženy, které se vyznačují úžasným humorem a životním optimismem. Obě vychovávají dcery s těžkým postižením. Nečekaná a náročná životní situace je inspirovala k tomu, aby pomáhaly lidem v podobné situaci. V podcastu Needo Talks přinášejí posilující příběhy i praktické rady, usnadnit život pečujícím má za cíl i obchod nabízející pomůcky, které pro lidi s hendikepem na trhu chyběly.
Opět jsme se tak vrátili k tématu podhodnocené a přehlížené péče, bez které se ovšem žádná fungující společnost neobejde. Ostatně péče byla i jedním z témat panelové diskuze na podzimní konferenci Svět podle Heroine, kde se oceněné ženy sešly na jednom pódiu.
A nakonec jsme druhý ročník projektu projektu Moje Heroine oslavili i ve společnosti kanadské velvyslankyně Ayeshi Rekhi, která si podporu žen dala jako součást své mise v České republice. Setkání s hrdinkami obou ročníků se na ambasádě konalo u příležitosti dne památky a akce proti násilí na ženách, který si Kanada připomíná 6. prosince.
Letos to nebyl lehký rok, útrapy spojené s pandemií vystřídala válka na Ukrajině a energetická krize, v USA Nejvyšší soud zvrátil precedens Roe v. Wade, a tak uvolnil cestu k zákazu interrupcí v jednotlivých státech. „Když zvednu hlavu a vidím před sebou tolik úžasných žen, naplňuje mě to nadějí. Věřím, že vaše práce a váš aktivismus povedou k mnoha společenským změnám, že budete dál bojovat proti nespravedlnostem a uděláte svět lepším místem. Pokračujte ve svém úsilí, potřebujeme vás!“ vyzvala přítomné hrdinky šéfredaktorka tištěné Heroine Michaela Kramárová.
A zároveň za Heroine slíbila, že budeme dál pracovat na projektu Moje Heroine, který se stal nedílnou součástí poslání magazínu Heroine: „Podporovat ženy, které bojují za ostatní ženy a za kohokoliv, jehož hlas doposud nebyl slyšet. Pro příští rok máme velké plány.“
Projekt Moje Heroine tak bude pokračovat i v roce 2023. Opět hledáme ženy, které mění svět k lepšímu v oblasti udržitelného života, které se zasazují o diverzitu, pomáhají slabým, bojují proti diskriminaci a tím, co dělají, přispívají k budování férovějšího světa pro všechny. Jestli takovou znáte, dejte nám o ní vědět. A sledujte #mojeheroine, třeba bude mezi oceněnými příští česká prezidentka.
